7 000 Kč za likvidaci ruského vojáka. Revoluce v ukrajinské armádě je tady!

Martin Ondráček: Představte si armádu, kde voják v pěchotě bere v průměru tři sta tisíc hřiven měsíčně, tedy zhruba sto čtyřicet tisíc korun. Ti nejlépe placení se dostanou přes dvě stě tisíc korun. K tomu mohou dostat bonus za splněný bojový úkol, třeba za likvidaci nepřítele, pokud ji doloží videem. Voják podepisuje smlouvu podobně jako v práci: s jasným platem, jasnou dobou služby a garancí, kdy půjde domů.

Martin Ondráček: To není sci-fi. Podobné změny dnes na Ukrajině prosazuje Michail Fedorov, pětatřicetiletý bývalý ministr digitalizace a dnes ministr obrany. Je to člověk, který nemá klasickou vojenskou kariéru, ale přináší do armády způsob uvažování známý ze světa technologií: data, měřitelnost, rychlost a odpovědnost.

Tomáš Kopečný: Fedorov zavádí do armády nejen technologické, ale hlavně ekonomické inovace. Uvažuje tržně. Chce, aby armáda o lidi soutěžila s jinými zaměstnavateli, a to nejen na Ukrajině, ale vlastně globálně.

Peníze: pěchota jako nejlépe placená profese v zemi

Martin Ondráček: Fedorov mluví o průměru kolem tří set tisíc hřiven měsíčně pro pěchotu. Maximum má být zhruba čtyři sta šedesát tisíc hřiven. Jsou to podle vás reálná čísla, nebo spíš PR?

Tomáš Kopečný: Myslím, že jsou reálná. Kdyby to bylo jen PR, okamžitě by se na něj na Ukrajině snesla obrovská kritika. Zároveň ta čísla odpovídají mezinárodnímu trhu. Soukromý vojenský kontraktor běžně stojí kolem deseti tisíc dolarů měsíčně. To je přibližně úroveň, o které Fedorov mluví.

Martin Ondráček: V ukrajinském kontextu jsou to obrovské peníze.

Tomáš Kopečný: Je to zhruba desetkrát víc, než je průměrná mzda. Kdybychom to převedli do českého prostředí, představte si deset průměrných platů. Pro člověka z pěchoty to znamená možnost zásadně zajistit rodinu. A právě to je dnes jeden z hlavních motivačních faktorů.

Martin Ondráček: Fedorov chce zároveň zavést jasné smlouvy s konkrétní délkou služby, od deseti měsíců, a garantovaný odklad po skončení kontraktu. To musí být pro morálku zásadní.

Tomáš Kopečný: Naprosto. Jedním z největších problémů ukrajinské armády bylo, že lidé na frontě často nevěděli, kdy skončí a kdo je vystřídá. Rotace je přitom klíčová. Voják nemá být v zákopu měsíce v kuse. Ideálně se po dvou týdnech, někdy po třiceti dnech, vrací do zázemí, aby si odpočinul a znovu získal základní psychickou i fyzickou stabilitu.

Martin Ondráček: A nejde jen o psychiku. Na frontě jsou obrovský problém infekce, plísně a hygiena.

Tomáš Kopečný: Přesně. Ve válce se často mluví o zbraních, ale obrovská část ztrát bojeschopnosti souvisí s infekcemi. Čím déle je člověk v bahně a vlhku bez možnosti základní hygieny, tím větší riziko. Proto jsou tak důležité i zdánlivě obyčejné věci: dezinfekce, čisté ponožky, mobilní prádelny.

Bonusy a gamifikace: co není doložené, jako by se nestalo

Martin Ondráček: Fedorov zavádí systém, ve kterém voják dostává bonus za měřitelný výsledek. Pokud doloží videozáznamem likvidaci nepřítele, dostane odměnu. Je to skoro jako gamifikace války: body, úkoly, odměny.

Tomáš Kopečný: Eticky je to samozřejmě citlivé. Motivujete lidi, aby podstupovali riziko kvůli penězům. Zároveň ale chcete, aby byli motivovaní a aby se výsledek dal doložit. Důležité je, že motivace se přesouvá z velkých jednotek až k jednotlivci. Klasická armáda individualitu vojáka potlačuje, protože má fungovat jako celek. Jenže realita ukrajinské fronty se čím dál víc individualizuje.

Martin Ondráček: Myslíte tím malé skupiny?

Tomáš Kopečný: Ano. Postupy dnes často dělají skupiny dvou, tří nebo pěti lidí. Už to není jen obraz dlouhých zákopů z první světové války. Často jde o malé pozice, takzvané liščí nory pro jednoho či dva vojáky. Když se boj takhle rozpadá na malé jednotky, dává smysl individualizovat i odměny.

Martin Ondráček: Zajímavé je, že zajatý ruský voják má v tom systému výrazně vyšší hodnotu než mrtvý.

Tomáš Kopečný: Protože ho můžete vyměnit za zajatého ukrajinského vojáka. Když zajmete Rusa, de facto tím kupujete život Ukrajince. Můžete ho také využít propagandisticky nebo zpravodajsky, ale nejdůležitější je výměna.

Martin Ondráček: Vedle individuálních odměn existují i body pro jednotky. Ty pak mohou nakupovat vybavení.

Tomáš Kopečný: To je podstatné rozlišení. Jednotlivec dostane peníze pro sebe a rodinu. Pluk nebo brigáda získává prostředky na techniku. Když je jednotka úspěšná, může si rychle nakoupit to, co potřebuje. A když peníze rozkrade, nic si nekoupí, příště nedostane nic a v důsledku může zemřít. Je to tvrdý, ale velmi srozumitelný mechanismus.

Zahraniční bojovníci: nábor jako služba

Martin Ondráček: Fedorov říká, že Ukrajina chce být konkurenceschopná nejen uvnitř země, ale i navenek. Chce přivádět zahraniční bojovníky přes soukromé firmy, které za to dostanou provizi. V podstatě nábor jako služba.

Tomáš Kopečný: Je to podobné jako u běžného pracovního trhu. Stát nastaví pravidla a kvóty, soukromé firmy najdou lidi a přivedou je. Český průmysl roky žádá vyšší kvóty pro pracovníky z Filipín, Indonésie, Thajska nebo Mongolska. Nezajišťují to ambasády, ale soukromé společnosti, které stát kontroluje. Na Ukrajině je poptávaný jiný typ pracovníka: ne člověk do automobilky, ale člověk do pěchoty.

Martin Ondráček: V rozhovoru zazněla i inspirace soukromou protivzdušnou obranou.

Tomáš Kopečný: To je stejná logika. Nemusíte vlastnit každý systém a roky školit obsluhu. Můžete si koupit nebo pronajmout službu včetně lidí, kteří ji umí provozovat. V civilním světě si také nemusíte koupit auto, když se chcete dostat po městě. Zavoláte si službu. Ve válce jde o totéž, jen s mnohem dramatičtějšími důsledky.

Odvody: konec busifikace a korupčních zkratek

Martin Ondráček: Velkým tématem je takzvaná busifikace. Na Ukrajině se tak říká praxi, kdy odvodový úřad zastaví muže na ulici, naloží ho do dodávky a odveze k odvodu. Tyto úřady byly zároveň zdrojem strachu i korupce.

Tomáš Kopečný: A právě to se má změnit. Fedorov si bere kontrolu nad systémem víc k ministerstvu. Vzniká centralizovaná databáze, která má sledovat, co se s člověkem děje od okamžiku náboru. Cílem je omezit prostor pro místní korupci, kdy někdo na úřadě posune spis dolů v seznamu nebo někoho z evidence vyřadí.

Martin Ondráček: Korupce v odvodech je pochopitelná v tom nejtemnějším smyslu: když chcete zachránit sebe nebo blízkého, jste ochotni zaplatit hodně peněz.

Tomáš Kopečný: Přesně. A proto se kolem odvodových úřadů objevovaly kauzy s obrovskou hotovostí. Další problém bylo společenské napětí. Lidé viděli videa, kde odvodáři zastavují záchranáře nebo někoho, kdo už měl být přidělen k jiné jednotce. To je jeden z největších zdrojů vnitroukrajinského napětí.

Martin Ondráček: Když firma na Ukrajině chce přilákat zaměstnance, často není nejcennější plat, ale výjimka z odvodu.

Tomáš Kopečný: Ano. A to je předmět ostrého konkurenčního boje. Proč jedna firma ve stejném oboru výjimku získá a druhá ne? I to je prostor pro korupci.

Korupce a peníze: reforma se má zaplatit sama

Martin Ondráček: Fedorov mluví o celých klanech na ministerstvu obrany, propojených skupinách lidí, které roky vydělávaly na armádních nákupech. Na jedné straně země bojuje o existenci, na druhé straně někdo nakupuje vejce za několikanásobek ceny.

Tomáš Kopečný: Korupce má i lidskou rovinu. Když lidé nevědí, co s nimi bude zítra, snaží se zajistit rodiny. Pokud legální cesta neexistuje, hledají nelegální. Ale samozřejmě existují i extrémní případy lidí, kteří z války vytáhli obrovské peníze a žijí v luxusu. Fedorov chce ukázat tvrdost: mluví se i o detektorech lži pro lidi, kteří mají odpovědnost za nákupy.

Martin Ondráček: Nejzajímavější je, že Fedorov nechce novou reformu zaplatit novými penězi ze státního rozpočtu. Říká: peníze v systému jsou, jen se nesmějí rozkrádat a utrácet za zbytečnosti.

Tomáš Kopečný: To je manažerské uvažování. Stát má tendenci chtít zvládnout všechno. Manažer ví, že má omezený rozpočet, omezené lidi a omezený čas. Musí si vybrat. Fedorov říká: potřebuji teď víc peněz na lidi, drony a rakety. Tanky nebo těžká technika mohou být důležité za pět či deset let, ale dnes mi neumírají lidé za deset let. Umírají dnes.

Martin Ondráček: Reforma má stát v přepočtu desítky miliard korun a má se zaplatit úsporami uvnitř resortu. To znamená najít zbytečné nebo méně urgentní nákupy v obrovském rozpočtu ministerstva obrany.

Tomáš Kopečný: A tady je klíčové slovo priorita. Nic není zbytečné, pokud si myslíte, že zvládnete všechno. Jenže Fedorov ví, že všechno nezvládne. Proto přesouvá peníze tam, kde podle něj nejrychleji drží frontu a zachraňují životy.

Krym: ne výsadek, ale logistický lockdown

Martin Ondráček: Fedorov mluví o Krymu jako o místě, které se má stát prakticky izolovaným ostrovem. Nejde o velký výsadek, ale o postupné odříznutí logistických cest, paliva a zásobování.

Tomáš Kopečný: Krym je klíčový kvůli Černému moři. Kdo kontroluje Sevastopol, má obrovský vliv na celý region. Rusové Krym milují i symbolicky, ale vojensky je podstatné, že jde o přístup k nezamrzajícímu moři a k černomořské infrastruktuře.

Martin Ondráček: Ukrajina dnes podle všeho ničí trasy, po kterých na Krym proudí palivo a zásoby. Z Krymu už přicházejí zprávy o nedostatku benzínu a nafty pro civilní prodej. Fedorov tomu říká logistický lockdown.

Tomáš Kopečný: Ukrajinci si po neúspěchu pozemního průlomu z roku 2023 řekli: nemáme dost lidí ani techniky, abychom se probili k Azovskému moři klasicky. Uděláme tedy z přístupových tras spálenou zemi. Ne tak, že tam pošleme tankové divize, ale levné drony a systémy, které znemožní pohyb logistice.

Asymetrie: levné drony proti drahé technice

Martin Ondráček: Asymetrický boj znamená, že levnou věcí ničíte mnohem dražší věc. Fedorov prezentoval operaci, při které tisíc ukrajinských dronů zničilo stovky kusů ruské obrněné techniky během několika dní.

Tomáš Kopečný: Taková operace vyžaduje dlouhodobou zpravodajskou přípravu. Musíte vědět, kde technika je, kdy je zranitelná a jak ji zasáhnout. Ukrajinci dnes navíc mohou Rusy zahlcovat: jednou útočí na rafinerie, jindy na zbrojní závody, jindy na techniku. Rusové pak nevědí, kam přesunout protivzdušnou obranu.

Martin Ondráček: Důležité je, že drony jsou relativně levné. I stroj za dvacet pět nebo třicet pět tisíc dolarů se vyplatí, pokud zničí nákladní auto, cisternu nebo obrněnou techniku.

Tomáš Kopečný: Právě. V přední zóně máte malé FPV drony, které letí desítky kilometrů. Pak máte delší údery, od sto dvaceti kilometrů výš. Ty už mohou narušovat logistiku daleko za frontou. A cena klesá. Nemusíte utrácet miliony dolarů za efekt, který někdy zvládne mnohem levnější prostředek.

Starlink, Musk a technologické firmy

Martin Ondráček: V rozhovoru zaznělo, že Fedorov se přímo dovolal Elonu Muskovi kvůli ruskému využívání Starlinků. Podle Fedorova mu řekl, že Rusové technologii používají k útokům na civilisty, a následně se změnil způsob registrace tak, aby ji Rusové nemohli snadno používat.

Tomáš Kopečný: Když je ministr dostatečně kreativní a agilní, může si zavolat s kým potřebuje. Elon Musk je sice nejbohatší člověk světa, ale zároveň je šéf firmy, od které Ukrajina nakupuje klíčovou službu. V obchodu se zbraněmi a strategickými technologiemi je normální vědět, od koho co kupujete, a udržovat kontakt nejen se státem, ale i s firmou.

Martin Ondráček: Ztráta Starlinku je pro Rusy velké omezení.

Tomáš Kopečný: Ano. Je to technologie, kterou nedokázali plně nahradit a které Ukrajinci dokázali využívat lépe. V moderní válce rozhoduje spojení, schopnost řídit systémy a odolnost proti rušení.

Martin Ondráček: Vedle Muska stojí za zmínku i Alex Karp s Palantirem a Eric Schmidt, bývalý šéf Googlu. Co na Ukrajině dělají?

Tomáš Kopečný: Využívají ukrajinské bojiště jako laboratoř. Nejen cynicky. Je tam lidský rozměr pomoci Ukrajině, ale zároveň technologický zlom. Ukrajina je místo, kde se ve vysoké rychlosti testuje budoucnost války. Palantir je integrátor obrovského množství dat. Ukazuje, že schopnost sbírat, třídit a vyhodnocovat data je dnes stejně důležitá jako kvalitní zbraně.

Rok 2026 a otázka ruské mobilizace

Martin Ondráček: Fedorov mluví i o scénářích dalšího vývoje války. Klíčové je, zda Rusko vyhlásí velkou mobilizaci a povolá statisíce mužů. Fedorov už dříve řekl, že aby se zhroutil současný ruský systém náboru, musela by Ukrajina na bojišti zabíjet padesát tisíc ruských vojáků měsíčně.

Tomáš Kopečný: Podle mě to pořád platí. Pokud by Rusko vyhlásilo mobilizaci, muselo by se to číslo zvýšit. Ale ukrajinská schopnost ničit ruskou pěchotu, techniku i strategické zázemí roste. Drony, Starlink, Palantir a další systémy zvyšují efektivitu. Rusko může do systému nasávat víc lidí, ale nemusí z nich vytvořit bojeschopné jednotky.

Fedorov a generálové: proč se systém nerozpadá

Martin Ondráček: Jak je možné, že se Fedorov a náčelník generálního štábu Oleksandr Syrskyj navzájem nezablokují? Na jedné straně startupista bez klasického vojenského vzdělání, na druhé straně generálové, kteří prošli tradiční armádní kariérou.

Tomáš Kopečný: Fedorov si respekt vydobyl tím, co už pro Ukrajinu udělal. Generálové mají v telefonu aplikaci Diia a vědí, že ten člověk dokázal digitalizovat stát. V demokracii je navíc civilní řízení armády normální. Ministr obrany nemusí být absolvent West Pointu. Musí být schopný nést politickou a manažerskou odpovědnost.

Tomáš Kopečný: Válka o přežití národa promíchává sociální vrstvy. Počítá se, kdo je užitečný, obětavý a co přináší společné obraně. Fedorov nepřišel s tím, že generály označí za železné mozky. Přišel s přístupem založeným na datech, prioritách a měřitelnosti. A pokud ukazuje výsledky, vojenská struktura ho má důvod respektovat.

Závěr: Fedorov jako Moneyball

Martin Ondráček: Více než sedmdesát pět minut jsme se pokoušeli vysvětlit, jak Michail Fedorov mění ukrajinskou armádu. Je to velký risk uprostřed války, ale nic jiného mu nezbývá. Všechno má svou logiku: peníze, drony, data, odměny, nový systém odvodů i boj s korupcí.

Tomáš Kopečný: Fedorov je vlastně postava z filmu Moneyball. Tam se baseballový tým přestane řídit dojmem starých skautů a začne stavět na datech a statistice. Fedorov dělá něco podobného. Počítá. Vyčísluje. A podle toho skládá systém, který má za omezené peníze dosáhnout co největšího efektu.

Martin Ondráček: Jestli někdo jednou bude točit film o Fedorovovi, nejspíš to bude právě takový příběh: o člověku, který se v nejhorší možné chvíli pokusil přepsat pravidla armády.

‍