Poslední nákupy před válkou s Ruskem. Co frčelo nejvíc na největším veletrhu zbraní v Evropě?

Martin Ondráček: „Kdo chce v Evropě nakoupit zbraně tak, aby je ještě stihl dostat dřív, než vypukne válka s Ruskem, musí to udělat teď tady v Paříži.“ Tohle je doslovný citát francouzského generála Charlese Baudouina, šéfa veletrhu Eurosatory. Chápete to dobře. V Paříži jsou v těchto dnech špičky evropského zbrojního průmyslu a každý den se tam uzavírají obchody za desítky, možná stovky milionů eur. Je to největší světový veletrh pozemních a leteckých obranných technologií. Dva tisíce vystavovatelů z jedenašedesáti zemí, 344 oficiálních delegací, 2500 kusů techniky. A k tomu jedna věta ukrajinské náměstkyně ministryně obrany, která to celé rámuje: „Tento rok je Eurosatory náš veletrh.“ Jsem Martin Ondráček a vítám vás u dalšího dílu.

Tomáš Kopečný: Já jsem Tomáš Kopečný a zdravím vás přímo z dějiště Eurosatory z Paříže.

Martin Ondráček: Tomáši, než se pustíme do detailů, řekněte mi tři věci, které vás po příjezdu na výstaviště dostaly nejvíc.

Tomáš Kopečný: Číslo jedna je obrovský nástup ukrajinských technologií a zbraní jakožto nové dominanty světového obchodu. Na tento veletrh jezdím už osm let a ten posun je extrémně viditelný. Číslo dva je munice a neuvěřitelný vzestup české skupiny CSG. Mají obrovský stánek srovnatelný jen s těmi největšími světovými firmami a hostitelskou Francií. Mám uchozená chodidla, protože ten veletrh je obří, ale nikde jsem neviděl tak širokou výstavu velkorážové munice jako právě tam. A číslo tři je celková atmosféra. Je velmi silně cítit evropské zemětřesení v politickém přístupu k vojenským technologiím. Dalo by se to shrnout slovy: Evropa odhazuje rukavičky.

Martin Ondráček: Pojďme to rozebrat od začátku, protože v Česku o tomto veletrhu skoro nikdo neví. V médiích jsem o tom nenašel skoro žádnou zprávu, a přitom se teď v Paříži rozhoduje o tom, jakou armádu budou mít vyspělé státy za pět let. Co je to Eurosatory a proč by nás to mělo zajímat?

Tomáš Kopečný: Eurosatory je dlouhodobě jeden z největších zbrojních veletrhů na světě. V Evropě vlastně nemá srovnání. Schází se tu armádní nákupčí, generálové a politici z celého světa – od Evropy přes Afriku až po Latinskou Ameriku. Je to místo, kde můžete fyzicky obejít největší množství zbrojovek a jít rovnou k věci: Kolik to stojí? Jaká je vaše výrobní kapacita? Kdy to dodáte? Je to takový fyzický katalog, kde si celý svět vybírá, co by si mohl koupit.

Martin Ondráček: Neplánuje se ale vybavení armád dlouhodobě? Opravdu se zákazníci rozhodují až na veletrhu?

Tomáš Kopečný: Je to jediné místo, kde se na rozdíl od internetu dozvíte, kolik konkrétní technika stojí. Výrobce vám přímo řekne, co je reálné a jaké úpravy jsou možné. Každá armáda má svá obrněná vozidla nebo stíhačky v úplně jiné konfiguraci. Na webu neseženete ceník ani potvrzení, jestli to výrobce dokáže vyrobit přesně podle vašich potřeb. To všechno se řeší až v této osobní interakci.

Martin Ondráček: V úvodu jsem citoval šéfa veletrhu s tím, že jde možná o poslední šanci nakoupit zbraně před případnou válkou s Ruskem. Zní to skoro jako marketingové lákadlo, ale změnila se skutečně rétorika natolik, že se o válce v Evropě mluví takto otevřeně?

Tomáš Kopečný: Takhle by před několika lety nikdo na evropských veletrzích nemluvil. Velmi to reflektuje změnu smýšlení francouzského vojenského a politického prostředí. Šéf veletrhu kromě přípravy na válku s Ruskem otevřel i téma nových technologií. Doslova řekl, že Evropa dlouho stála v koutě s povýšeným moralistickým nadhledem a utíkal jí technologický vývoj kvůli etickým obavám z využití umělé inteligence ve vojenství. Tomu teď musí být konec. Na dlouhé debaty a filozofování už není čas, je potřeba se připravit na velký náraz.

Když procházíte stánky firem jako Panasonic nebo Nokia, vidíte u nich drony. Ne že by je začaly samy vyrábět, ale uvědomují si, že musí své komunikační sítě a bezpečnostní systémy přizpůsobit současnému bojišti. Letos tu dokonce vůbec poprvé vystavuje Volkswagen a další automobilky.

Martin Ondráček: To mi dává smysl. Automobilky jsou schopné na robotizovaných linkách sekat složité produkty v obrovských sériích. Pokud by se situace zhoršila, dává smysl je zapojit do zbrojní výroby.

Tomáš Kopečný: Přesně tak. Škálovatelnost je hlavní brzdou západního obranného průmyslu. Každá fabrika v Evropě byla dosud zvyklá vyrobit a prodat dvě houfnice měsíčně, ale dnes po nich všichni chtějí dvacet. To je nová realita.

Martin Ondráček: Na veletrhu probíhají i praktické ukázky. Mluvilo se hodně o francouzské experimentální robotické jednotce. O co přesně jde?

Tomáš Kopečný: Jde o propojení vojákem kontrolovaných a plně autonomních systémů. Cílem je zefektivnit využití dronů s co nejmenším počtem lidských operátorů. Místo toho, aby měl každý dron svého pilota, bude většina autonomní a komunikovat bude s nějakým řídícím "mateřským" dronem. Platí to pro vzdušné i pozemní drony.

Nutno ale dodat, že ačkoliv se tu všichni předhánějí v prezentacích umělé inteligence a autonomních rojů, ve srovnání s realitou na ukrajinském bojišti jsou tyto vize stále několik let pozadu. Dnes vám každá malá ukrajinská firma řekne, že dělá umělou inteligenci. AI ve zbraních je dnes už standard. Skutečnou novinkou tohoto ročníku Eurosatory tak nejsou drony, ale obrovský návrat těžkých, dalekonosných raket a bomb. Takhle vystavené jsem je tu v minulosti nikdy neviděl.

Martin Ondráček: Zeptám se na ukrajinský pavilon. Kde strategicky sídlí a jak je velký?

Tomáš Kopečný: Není tam jeden velký národní pavilon, Ukrajinci jsou rozprostřeni všude. Hned při vstupu do první haly vás ale praští do očí obrovská ukrajinská raketa od firmy Firepoint. Je to impozantní, futuristický stánek s neonovým podsvícením a velkými obrazovkami. V roce 2018 tam měli Ukrajinci jen jeden malý zapadlý stánek státního holdingu Ukroboronprom, teď jsou viditelní v každé hale. Mají tu obrovský respekt.

Martin Ondráček: V současnosti je na Ukrajině kolem dvou tisíc soukromých zbrojních firem, které mají technologický náskok. Budou ale evropské státy jejich zbraně kupovat? Nedovedu si představit, že by třeba Německo nechalo padnout vlastní zbrojaře a nakupovalo napřímo z Ukrajiny.

Tomáš Kopečný: Máte pravdu, napřímo ne. Nikdo si nenechá ohrozit svůj domácí průmysl. Bude to probíhat tak, že se sice využijí ukrajinské technologie, ale prodávat se budou pod hlavičkou německých nebo francouzských zbrojovek. Ty si za integraci do svých systémů naúčtují velkou přidanou ekonomickou hodnotu.

Martin Ondráček: Jak se v Paříži daří českým firmám?

Tomáš Kopečný: Jednoznačně skvěle. Z hlediska celkové využité plochy a jednoty výstav je Česká republika v top pětce na světě. Vedle obřího stánku CSG je tu oficiální český pavilon a k tomu samostatné expozice dalších firem. Designově i profesionálně je to na nejvyšší úrovni, k vidění je mimo jiné nový obrněnec Tadeáš i obrovské množství munice.

Martin Ondráček: Na závěr zmíním jeden stát, který letos chybí – Izrael. Francie omezila izraelskou účast, vládní zástupci nesmí dovnitř a firmy směly původně vystavovat jen defenzivní systémy, než pořadatelé těsně před začátkem uzavřeli 12 izraelských stánků úplně. Z neutrálního veletrhu se zjevně stává politické kolbiště.

Tomáš Kopečný: Obchod se zbraněmi byl a vždy bude o politice. Už od roku 2022 má na veletrh zákaz vstupu Rusko, což je naprosto správně. U Izraele se francouzští pořadatelé rozhodli reflektovat vyhrocenou domácí společenskou poptávku. Vnímám to jako přehnané, Izrael je demokratický stát a jeho obranný průmysl má na takovém veletrhu své místo. Mimochodem, historie se tu zajímavě opakuje. Samotný vznik izraelského obranného průmyslu v 60. a 70. letech totiž akceleroval ve chvíli, kdy právě Francie uvalila na Izrael po Šestidenní válce zbrojní embargo.

Martin Ondráček: Byla na místě přítomna i česká politická a armádní delegace?

Tomáš Kopečný: Ano, dorazili všichni, kdo měli. Delegaci vedl ministr obrany, za ministerstvo průmyslu se účastnil vrchní ředitel David Müller, pod kterého nyní agenda obranného průmyslu spadá. Český stát i průmysl tam byli v plné síle a věřím, že si z toho odnesli maximum. A ještě krátký tip na závěr: o bezpečnost tohoto veletrhu se mimo jiné stará francouzská tajná služba DGSE. Kdo se o ni zajímá, velmi doporučuji výborný francouzský seriál Kancelář legend (Le Bureau des Légendes). Francouzští zbrojaři a generálové ho milují a je to skvělé téma k prolomení ledů při jednáních.

Martin Ondráček: Tomáši, děkuji vám za reportáž přímo z centra dění. Užijte si zbytek veletrhu a my se slyšíme zase za týden.

Tomáš Kopečný: Já děkuji. Dožvýkám pařížský croissant a běžím. Mějte se hezky, na shledanou!

‍