Nová obří bomba, Jermak za mřížemi, Gripeny na Ukrajině a ruské drony v Rumunsku

Martin Ondráček: Za námi je květen a málokterý měsíc ukázal tuhletu válku z tolika stran najednou. Za jediný měsíc Ukrajina podepsala smlouvu na desítky švédských stíhaček Gripen a poprvé představila vlastní řízenou bombu Kub, kterou si vyrobila sama. Zároveň poslala na pár hodin do vazby Andreje Jermaka, muže, který byl ještě před půl rokem druhým nejmocnějším člověkem na Ukrajině. A do toho všeho dopadl ruský dron na obytný dům v Rumunsku, tedy přímo na území NATO. Jsem Martin Ondráček a vítám Tomáše Kopečného.  

Tomáš Kopečný: Dobrý den vám divákům, vítejte.  

Martin Ondráček: Osmadvacátého května podepsali v Uppsale prezident Zelenskyj a švédský premiér smlouvu o Gripenech. Švédsko daruje šestnáct starších Gripenů s dodáním začátkem roku 2027 a Ukrajina koupí dvacet nových Gripenů E za zhruba dvě a půl miliardy eur z evropského úvěru s dodáním od roku 2030. Ukrajina jich chce celkově až sto padesát. Ukrajinské letectvo je dnes létající muzeum i výkladní skříň Západu zároveň: mají sovětské MiG-29, Su-27, Su-25, Su-24, západní F-16, Mirage 2000 a švédské letadlo včasné výstrahy Saab 340. Gripen by byl sedmý typ. Není to z hlediska logistiky, výcviku pilotů a údržby noční můra?  

Tomáš Kopečný: Na první pohled to tak působí, ale musíme se dívat na reálie ukrajinské armády. Realita války změnila původní plány. Už u pozemních sil vidíme směsici techniky – Abramsy, Bradley, Leclercy, modernizované T-72, Kraby nebo Caesary. Klíčové je zaklínadlo NATO: interoperabilita. Důležité je, aby spolu systémy dokázaly komunikovat a měly dobrý systém velení a řízení. Ukrajina má milionovou armádu, takže jedna letecká základna může operovat s jedním typem letounu a druhá s jiným. Ruské i americké letectvo má také ve výzbroji celou řadu různých typů letounů.  

Martin Ondráček: Každá ta stíhačka se dá navíc použít k něčemu jinému.  

Tomáš Kopečný: Přesně tak. Su-24 nesou střely dlouhého doletu Scalp a Storm Shadow, Su-25 slouží k podpoře pozemních sil a F-16 spolu s Mirage sestřelují drony a balistické rakety. Z hlediska náhradních dílů je vlastně výhoda, že jste závislí na více státech. Když se změní vláda v jedné zemi, nejste hned vyřízení.  

Martin Ondráček: Jak to Ukrajina dělá, že jim Rusové nezničí ta letadla ještě na zemi?  

Tomáš Kopečný: Dělají to tak od prvních dnů invaze – pravidelně je přesouvají. Stíhačky schovávají v lesích, v horách a v podzemních úkrytech vybudovaných ještě z dob Sovětského svazu, které byly připravené na jadernou válku se Západem.  

Martin Ondráček: Mirage a Gripeny mají i tu výhodu, že se k nim dá přivézt mobilní zázemí v kamionech na opuštěné letiště nebo dálnici, letouny tam operují a pak se zase rychle sbalí. Proč ale Ukrajinci vlastně tolik chtějí Gripeny, když my v Česku přecházíme raději na F-35?  

Tomáš Kopečný: Gripen byl od začátku konstruován malým státem, Švédskem, proti jedné specifické hrozbě – Sovětskému svazu. Počítali s tím, že jim Rusové rozbombardují letiště, takže Gripeny mohou startovat z nezpevněných ploch nebo dálnic, k vzletu jim stačí 800 metrů a připraveny jsou za 10 minut. Druhou výhodou je cena a to, že je to evropský letoun, takže se dá pořídit z peněz Evropské unie určených na nákup zbraní na starém kontinentu. Na druhou stranu, F-35 je létající počítač napěchovaný nejlepšími senzory a umělou inteligencí, která dokáže řídit palbu na zemi i stovky dronů najednou. Gripen navíc nemá technologii stealth, takže je viditelnější pro radary.  

Martin Ondráček: Od zbraní ze Západu k domácí produkci. V květnu ukrajinský ministr Fedorov oznámil, že Ukrajina vyvinula svou první vlastní řízenou leteckou bombu, takzvaný KAB s názvem "Vyryvnuvač" neboli Equalizer. Bomba má čtvrt tuny, zasáhne cíle desítky kilometrů za frontou a je třikrát levnější než americká verze. Experti tvrdí, že je to velká věc.  

Tomáš Kopečný: Je to obrovská věc. Rusové dnes na Ukrajinu shazují asi osm tisíc takových klouzavých bomb měsíčně, většinou pětisetkilových nebo tunových. Ukrajinská verze bude sice zpočátku vznikat jen v desítkách kusů, ale do konce roku by to mohly být nízké stovky a za dva roky klidně tisíce měsíčně. Americká chytrá bomba stojí asi 250 tisíc dolarů, ta ukrajinská se odhaduje na 70 až 80 tisíc. Ukrajina si tím vytváří vlastní kapacity a snižuje závislost na dodávkách z USA.  

Martin Ondráček: Přesuňme se k politickému zemětřesení v Kyjevě. Andrej Jermak, dlouholetý šéf prezidentské kanceláře a pravá ruka Zelenského, byl obviněn z praní deseti a půl milionu dolarů přes korupční smlouvy kolem firmy Energoatom. Strávil čtyři dny ve vazbě, než za něj někdo zaplatil kauci 70 milionů korun. Vy nad tím kroutíte hlavou.  

Tomáš Kopečný: Je mi to líto a je to do očí bijící. Jsou to obrovské peníze na státního úředníka. Jermak byl neskromný člověk, který se velmi rád profiloval a chtěl být na všech jednáních v první řadě po boku Zelenského a západních lídrů. Jeho pád je na Ukrajině zásahem pro prezidentovu domácí reputaci, ale Západ to vnímá naopak velmi pozitivně. Dokazuje to totiž, že ukrajinské protikorupční orgány NABU a SAPO mohou svobodně vyšetřovat a sáhnout si i do těch nejvyšších politických pater.  

Martin Ondráček: Z Kyjeva za hranice. V květnu dopadl ruský dron Shahed 136 na obytný dům v rumunském městě Galati a zranil lidi. Veřejnost se ptá, proč se okamžitě neaktivoval článek 5 smlouvy o NATO.  

Tomáš Kopečný: Článek 5 se neaktivuje automaticky nějakým počítačovým mechanismem, ale politickým rozhodnutím členských států. Stát musí o aktivaci sám požádat, což Rumunsko neudělalo, protože by to znamenalo jít do války s Ruskem. Rumunský prezident to komunikoval citlivě s tím, že to mohl být omyl způsobený odkloněním dronu ukrajinskou obranou, ale jasně dodal, že odpovědnost stále nese Rusko.  

Martin Ondráček: Jak by ale měla vypadat tvrdá a symetrická reakce, po které volají někteří politici, včetně našeho prezidenta?  

Tomáš Kopečný: Mělo by to být něco, co Rusy bude mrzet. Nemám na mysli poslat náš dron do Ruska, ale příště, až se ruský letoun přiblíží k vzdušnému prostoru NATO, měli by alianční piloti dělat nebezpečné manévry v jeho okolí přesně tak, jak to dělají Rusové nám. Nebo tvrdě zakročit proti ruské stínové flotile – komanda by měla tyto tankery, které porušují pravidla, rovnou obsazovat a zabavovat, jako to nedávno ukázali Britové a Francouzi u jedné z lodí.  

Martin Ondráček: Proč vlastně rumunská armáda ten letící dron nad městem nesestřelila už ve vzduchu?  

Tomáš Kopečný: Je to obrovské dilema pro toho, kdo má právě pohotovost na ministerstvu obrany. Když letí dron naložený výbušninou nad městem a vy ho sestřelíte, spadne na lidi a může je zabít. Často raději doufáte, že město přeletí a spadne neškodně někam do pole. Je to obrovsky těžké rozhodnutí.  

Martin Ondráček: Tomáši, děkuji vám. Uvidíme se u dalšího dílu, který bude celý věnovaný Rumunsku.  

Tomáš Kopečný: Děkuji a těším se. Na shledanou.