Orbánův poslední tanec. Volby v Maďarsku jako hra tajných služeb

Martin Ondráček: Vítejte u dalšího dílu podcastu Komu zvoní hrana. Dnes se podíváme na Maďarsko a Slovensko, dva státy, které zásadně ovlivňují, kolik peněz z Evropské unie se dostane na Ukrajinu. Zaměříme se hlavně na Maďarsko, a to i s ohledem na víkendové parlamentní volby. Ty možná po šestnácti letech pošlou Viktora Orbána a jeho Fidesz do politického důchodu. Tomáši, než probereme aktuální krize, kde se vlastně vzal ten maďarský a slovenský politický přístup k Ukrajině?

Tomáš Kopečný: Kořeny jsou v osobnostech obou lídrů. Robert Fico i Viktor Orbán byli před lety velmi prozápadní politici. U Fica se v ukrajinských médiích často připomíná jeho starý osobní konflikt, kdy ho tehdejší premiérka Julija Tymošenková údajně nechala dlouho čekat, což on si vzal velmi osobně. U Viktora Orbána je to komplexnější. Svoji pozdní politickou kariéru vybudoval na nacionalistické vlně, přestože začínal jako liberál. V Maďarsku dodnes silně rezonuje takzvané trianonské ponížení, kdy se po první světové válce Velké Uhry rozpadly a mnohé maďarské menšiny zůstaly mimo hranice státu. I proto extremističtější proudy v zemi dnes mluví o tom, že by po případném rozpadu Ukrajiny měla tamní území obývaná Maďary připadnout právě Maďarsku.

Martin Ondráček: Od roku 2010 Orbán buduje strategické vztahy s Moskvou a neustále vrací do hry téma maďarské menšiny, kterých na Zakarpatsku žije asi 150 tisíc. Jednou ze sirek, které to zapálily, bylo zavedení ukrajinštiny jako povinného vyučovacího jazyka v roce 2017. Je reálné, že by si Maďarsko v případě ruského vítězství ukouslo kus Ukrajiny pro sebe?

Tomáš Kopečný: Ty ukrajinské jazykové zákony vznikly v reakci na ruskou invazi na Krym a Donbas. Mířily především proti ruštině, aby Ukrajina nedopadla jako Bělorusko, kde národnímu jazyku dnes rozumí jen pět procent obyvatel. Změny se sice dotkly i jiných menšin včetně maďarské, ale Orbánova vláda to využívala tak, že si při vyjednávání s Kyjevem vždy diktovala naprosto nesplnitelné podmínky. Co se týče územních ambicí, ukrajinská tajná služba SBU skutečně zadržela osoby řízené maďarskými zpravodajci. Maďarská armáda údajně už v únoru 2022 dostala pokyn, aby se připravila nasunout ženijní techniku na západ Ukrajiny, kdyby došlo k pádu Kyjeva. Od té doby tam operují maďarští zpravodajci a zjišťují informace například o rozestavění protivzdušné obrany.

Martin Ondráček: Tady se hodí zmínit jednu historku z diplomatického podsvětí. Když byl nedávno Robert Fico u Donalda Trumpa na Floridě, Trump si ho údajně spletl s Orbánem. Posadil si ho před sebe a prohlásil, že až to všechno dopadne tak, jak má, Maďarsko si vezme Slovensko pod sebe.

Tomáš Kopečný: To je fascinující historka. Stačí se podívat na weby lákající turisty do Maďarska – propagují se tam slovenské hrady a památky jako součást maďarské historie. Robert Fico je přitom v současnosti největší přisluhovač maďarského režimu. Nedávno dokonce prohlásil, že pokud Orbán volby prohraje, Slovensko převezme štafetu a stane se tím, kdo bude blokovat pomoc Ukrajině ze strany EU.

Martin Ondráček: Pojďme k těm blokacím. Zasahuje to do obřích unijních půjček a je to naprosto tvrdé vydírání Evropské unie, že?

Tomáš Kopečný: Jednoznačně, jde o tvrdé vydírání, které se postupně radikalizuje. Už v prosinci 2022 Maďarsko poprvé zablokovalo makrofinanční asistenci ve výši 18 miliard eur. Od té doby své veto často prodávalo za odblokování kohezních eurofondů pro Maďarsko, ale později u sankčních balíčků prosazovalo už i čistě ruské zájmy, jako vyškrtávání konkrétních lidí ze seznamů. Nyní blokují velkou půjčku 90 miliard eur a také proplácení vojenské pomoci členským státům v rámci European Peace Facility.

Martin Ondráček: Evropská unie ale pomalu nachází cesty, jak maďarský a slovenský postoj obcházet. Jak to dělají?

Tomáš Kopečný: Využívají právní mechanismy, které nevyžadují jednomyslnost. Například u využití zmražených ruských aktiv se lídři EU rozhodli, že to nepůjde přes zahraniční politiku, ale označí to jako opatření výjimečného stavu v rámci hospodářské politiky, kde stačí kvalifikovaná většina. Evropští lídři si uvědomují, že v dnešním světě plném predátorů zkrátka nesmí ukazovat slabost. Obrazně řečeno, ten pomyslný zablokovaný kamion na silnici nechají stát a postaví dálnici vedle.

Martin Ondráček: Maďarsko i Slovensko jsou ale členy NATO. Jak to funguje ohledně sdílení strategických a zpravodajských informací? Mají k nim stejný přístup jako ostatní?

Tomáš Kopečný: Přístup mají už absolutně jiný, aliance k nim přistupuje na základě nedůvěry. I když na vojenském cvičení sedí u stejného stolu a mají technicky stejnou americkou vysílačku, ta maďarská má zpřístupněno třeba jen deset procent z úrovně šifrování oproti americkému vojákovi. Sami maďarští vojáci tím trpí. Jeden z příslušníků maďarských speciálních sil v nedávném rozhovoru popsal, jak se jich spojenci na mezinárodních cvičeních otevřeně ptají, jestli všechno, co si řeknou, hned nahlásí Rusům.

Martin Ondráček: Tady se musíme odkázat na ten dva roky starý uniklý záznam telefonátu mezi ruským ministrem zahraničí Lavrovem a jeho maďarským protějškem Szijjártóem. Bezostyšně se bavili o vyřazování lidí ze sankčních seznamů a naváděli se k ovlivnění voleb na Slovensku ve prospěch Roberta Fica.

Tomáš Kopečný: Přesně tak. A to se bavili po telefonu bez vlastního šifrování. Můžeme si jen domýšlet, co asi probírají, když se potkávají osobně za zavřenými dveřmi nebo na zabezpečených linkách.

Martin Ondráček: Dalším bezpečnostním i politickým problémem je ropovod Družba. Proč se z něj stal takový problém?

Tomáš Kopečný: Odpovím čísly. V roce 2021 bylo Maďarsko závislé na importu ruské ropy ze 61 procent, Česko z necelých 50 procent. Dnes je Česko závislé z nula procent, zatímco Maďarsko prohloubilo svou závislost na 93 procent. Orbán udělal politické rozhodnutí, že chce být na Rusku naprosto závislý v energetice na další desítky let dopředu. Pro Ukrajinu je Družba de facto hlavní žílou, kterou proudí peníze do ruského rozpočtu.

Martin Ondráček: Vidíme také bezprecedentní incidenty. V březnu zadržely maďarské bezpečnostní složky na hranicích kolonu ukrajinské státní banky, která vezla 82 milionů dolarů v hotovosti a zlatě z Vídně do Kyjeva. Posádku drželi 28 hodin, pak je ze země vyhostili, ale peníze jsou dodnes v Maďarsku. To je už hodně velký hardcore.

Tomáš Kopečný: Má to jednoznačnou souvislost s blížícími se volbami a je to podle klasické příručky ruské politické komunikace – vyrobit vnějšího i vnitřního nepřítele. Orbánovi vnitřní nepřátelé se velmi pragmaticky mění: začalo to Georgem Sorosem a univerzitou CEU, pak to byli migranti, následně Ursula von der Leyen a pod vlivem spojenectví s Ruskem je dnes tím hlavním démonem Volodymyr Zelenskyj.

Martin Ondráček: Pokud ale proevropská opozice o víkendu vyhraje volby, co by se reálně změnilo? Dá se rychle ukončit ta politika vet?

Tomáš Kopečný: Na evropské úrovni bychom viděli změnu relativně rychle, odblokovala by se vojenská a finanční pomoc. Co bude ale trvat dlouhé roky, je odstřižení se od ruské energetiky a hlavně náprava vnitřního právního státu. Justiční systém, do kterého Fidesz dosazoval soudce posledních šestnáct let, nelze ztransparentnit přes noc.

Martin Ondráček: Jaký je váš tip na výsledek? Vyhraje Orbán?

Tomáš Kopečný: Tipuji, že uvidíme ještě něco hodně ošklivého, daleko ostřejšího, než na co jsme zvyklí z českých kampaní. Ale zároveň věřím, že to lídr opozice Péter Magyar nakonec uhraje.

Martin Ondráček: Jsem také optimista. Děkuji za rozhovor a na shledanou.