Humanoidní roboti, lasery a obří drony. Proč, jak a proti komu dnes zbrojí Čína.
Martin Ondráček: Dnes se podíváme na vojenský průmysl v zemi, která je nám sice fyzicky vzdálená, ale v našich mobilech, domácnostech, autech i rozpočtech je přítomná velmi. Podíváme se na Čínu. V minulém díle jsme probírali, jak se Spojené státy připravují na válku s Čínou. Má tedy smysl prozkoumat i druhou stranu této možné třetí světové války. Zatímco se upřeně díváme na Ukrajinu a řešíme ruské tanky a americké HIMARSy, v pozadí roste úplně jiná síla. Jde o armádu s největším námořnictvem na světě, nejrychleji rostoucím jaderným arzenálem a zbrojním průmyslem, který chrlí drony po tisících. Co vlastně Čína chce? Jak vypadá její armáda a kdo jsou její spojenci? A jak moc se máme bát čínských dronů, laserů a robotických tanků, o kterých se u nás skoro nemluví? Jsem Martin Ondráček a vítám vás ze studia Dárku pro Putina.
Tomáš Kopečný: Já jsem Tomáš Kopečný a zdravím vás tentokrát z Londýna, kousek od Buckinghamského paláce, kde se scházím s bankéři kvůli rekonstrukci Ukrajiny.
Martin Ondráček: Začněme od úplného začátku. Co vlastně Čína vojensky chce a proti komu se připravuje? Když si dnes v Pekingu sedne politbyro a baví se o armádě, co je tím finálním cílem čínské vojenské síly?
Tomáš Kopečný: Cílem je stát se světovým hegemonem v politické, ekonomické i vojenské oblasti. V Číně vládne komunistická strana a její politbyro drží veškerou reálnou moc. Z toho se odvíjí celá politika. Je důležité si uvědomit, že tam nemůžeme očekávat radikální změny kurzu, jako to vidíme ve Spojených státech mezi Bidenem a Trumpem. Je to diktatura jednoho muže, Si Ťin-pchinga, který si buduje kult osobnosti a plánuje na desítky let dopředu, nikoliv jen na jedno volební období. Tato velmoc nás ekonomicky i v oblasti námořnictva velmi jistě předbíhá.
Martin Ondráček: Když hledáte deklarované čínské cíle, mluví o ochraně politiky jedné Číny, zajištění nároků v Jihočínském a Východočínském moři a o udržení vnitřní stability. Oficiálně používají termín „aktivní obrana“. Nemůže se ale z aktivní obrany velmi rychle stát útok?
Tomáš Kopečný: Čína chce být světovým hegemonem do roku 2049, což je sto let od jejího sjednocení. Aktivní obrana je pochopitelně často vnímána jako útok – znamená to, že se budou proaktivně a preemptivně bránit všemu, co by ohrožovalo jejich zájmy. To samozřejmě zahrnuje kompletní připojení Tchaj-wanu. Ta strategie jde ale mnohem dál. Spojené státy dlouhodobě drží obrannou linii v co největším předpolí od svých břehů, tedy na první a druhé linii ostrovů v Pacifiku. Kdo kontroluje tuto linii, má de facto kontrolu nad celým Tichým oceánem až ke Kalifornii. Přesně o to se kdysi v Pearl Harboru snažilo imperiální Japonsko. Čína chce tento americký vliv vytlačit. Pro Američany je taková expanze noční můrou, na kterou se připravují už od konce druhé světové války.
Martin Ondráček: Jakou roli v této strategii hraje Tchaj-wan? Je to jen symbol, nebo reálný nepřítel?
Tomáš Kopečný: Je to poslední prvek národního sjednocení v rétorice čínského režimu. Potřebují to jako sebenaplňující se proroctví pro svou vlastní legitimizaci. Vojensky a geograficky by jim ovládnutí Tchaj-wanské úžiny otevřelo cestu k další expanzi, protože by získali kontrolu nad tímto prostorem a začali by více zasahovat do zón dalších států, jako je Japonsko, Indonésie a Filipíny.
Martin Ondráček: A jak do toho zapadá spolupráce s Ruskem? Je to opravdové spojenectví, nebo jen dočasný sňatek z rozumu?
Tomáš Kopečný: Je to sňatek z rozumu, přestože to obě země nazývají "partnerstvím bez limitů". Historicky měly tyto státy obrovské spory, včetně vojenských konfliktů o území za dob Maa a Stalina. Dnes je tam ale velmi dobrá chemie mezi vůdci. Si Ťin-pching má k Putinovi respekt a učí se od něj, jak stabilizovat svou moc. Ačkoliv je Čína ekonomicky i vojensky mnohem silnější, vždy se dohodnou. Vidíme to i na masivní ekonomické podpoře Ruska ze strany Číny po invazi na Ukrajinu. Často se už hovoří o ekonomické kolonizaci Ruska – ruské nerostné bohatství se de facto stává čínským majetkem a rubl se navázal na čínský jüan.
Martin Ondráček: Pojďme se podívat na samotnou čínskou armádu. Jak je velká v porovnání s Ruskem nebo NATO?
Tomáš Kopečný: Oficiální údaje říkají, že Čína má zhruba dva miliony vojáků ve zbrani. To je stále více než má Rusko. Vzhledem k obrovské populaci má Čína neuvěřitelný mobilizační potenciál. Viděli jsme to už za korejské války, kdy tam Čína velmi rychle přesunula milion lidí. Co se týče obranného průmyslu, ten historicky vycházel z průmyslové špionáže a modernizace sovětské techniky. Téměř všechny jejich starší tanky, houfnice a stíhačky vycházejí ze sovětských vzorů. Dnes ale nastupuje nová éra. Čína masivně vysává know-how z nejlepších západních univerzit, především v USA a Velké Británii. Například jejich letouny páté generace dnes vycházejí spíše z amerických F-35 než z ruských modelů. Rusko technologicky zamrzlo, takže tam už pro Čínu není co kopírovat. Jejich exportní zbrojní verze v minulosti často selhávaly – například v Africe získaly jejich vrtulníky velmi špatnou reputaci.
Martin Ondráček: Přesto se ale o čínskou techniku zajímá svět. Když si vezmeme jejich jaderný arzenál, Čína má dnes plnohodnotnou jadernou triádu a její arzenál roste o stovky hlavic ročně. Máme se toho bát?
Tomáš Kopečný: Chtějí tím dohnat nerovnováhu vůči USA a Rusku. Ale upřímně, ať máte pět set nebo osm tisíc hlavic, je to jedno. I ten nejmenší arzenál by dokázal zničit většinu zeměkoule. Co by nás mělo znervózňovat více, jsou jejich konvenční kapacity – zejména námořnictvo. Budují letadlové lodě, které jsou základní jednotkou pro globální projekci moci. A především budují masivní protinámořní obranu, takzvanou strategii A2/AD (odepření přístupu). Tím si chtějí vytvořit obrovské ochranné pásmo a potápět lodě tisíce kilometrů od svých břehů.
Martin Ondráček: Čína je také obrovsky daleko v dronech a autonomních systémech. Co vlastně v jejich pojetí dron znamená?
Tomáš Kopečný: Čína a Tchaj-wan jsou primárními výrobci dronů a součástek, které se dnes používají na Ukrajině. Čínská koncepce zahrnuje vzdušné, námořní i pozemní drony, a dokonce i humanoidní roboty. Ale to nejdůležitější: hlavní čínská dominance vůbec nestojí na zbrojním průmyslu. Jejich zbraní je civilní ekonomika. Investují do rychlovlaků, energetické infrastruktury a elektromobility, kde převálcovali celý svět. V Africe, Latinské Americe i v jihovýchodní Asii jsou dnes hlavním obchodním partnerem. S masivní militarizací vyčkávají, až budou absolutně dominantní ekonomicky.
Martin Ondráček: Západ ale zaostává i v základním výzkumu – ať už jde o lasery, nebo hypersonické průzkumné drony. Evropu by to mělo inspirovat k akci, protože Čína utíká nejen Rusku, ale i Americe.
Tomáš Kopečný: Jednoznačně. Čína Západ předhání ve výdajích na výzkum a vývoj. Základní rozdíl je v přístupu. Západní systém je otevřený, lákáme mozky z celého světa, ale ta otevřenost funguje i ven. Čína toho po desetiletí zneužívala – posílala studenty na naše nejlepší univerzity, a ti se s know-how vraceli domů budovat kapacity pro komunistickou stranu. Čínský systém je přitom striktně uzavřený. Dlouho jsme si na Západě mysleli, že naše svoboda bádání přinese lepší výsledky než diktatura. Dnes ale vidíme, jak Čína začíná dominovat v elektromobilitě, dronech i umělé inteligenci. Svět zkrátka není volný trh a Čína velmi dobře zneužívá prostorů, kde si my hrajeme na otevřenost.
Martin Ondráček: Děkuji za rozhovor do Londýna, Tomáši, a uslyšíme se u dalšího dílu. Mějte se krásně.
Tomáš Kopečný: Děkuji, hezký den.
