Putin ve svěráku. Rusko válka začíná bolet. Ekonomicky i vojensky.

‍Martin Ondráček: Dobrý den, vítejte u dalšího dílu podcastu Komu zvoní hrana. Je konec dubna roku 2026 a tenhle měsíc posunul několik dlouhodobých příběhů války tak, že se vyplatí si o nich povídat. Rusko začíná ekonomicky a personálně velmi nahlas skřípat. Ukrajina drží pevně frontu a prakticky neztrácí žádná území. Jarní ruská ofenzíva oficiálně nesplnila svoje termíny. A Donald Trump chce trestat neposlušné členy NATO. Jsem Martin Ondráček a vítám vás ze studia.

Tomáš Kopečný: Já jsem Tomáš Kopečný a také vás vítám. Dobrý den.

Martin Ondráček: Z patnáctého na šestnáctý duben Rusko vypustilo na Ukrajinu 703 různých vzdušných prostředků. Mimo jiné 19 balistických Iskanderů, 20 střel Ch-101 a 659 dronů. To byl šestý největší útok od začátku války. Jak tomu rozumět? Když se nedaří na frontě, tak ukážou aspoň zabíjení v týlu?

Tomáš Kopečný: Nemyslím si, že jde primárně o zabíjení civilistů. Jde o destrukci ekonomiky, o zničení prostředků, ze kterých je ukrajinská obrana financována. Ukrajinci útočí na to, co sponzoruje ruskou válku, tedy na ropu, takzvanými přímými sankcemi. Rusové dělají to samé. Snaží se zničit co nejvíc výrobních kapacit, obranný a energetický průmysl. Do popředí útoků se teď navíc dostalo i vodohospodářství a snaha o vyřazení zdrojů pitné vody pro většinu obyvatelstva. To je velký strategický cíl. Pokud letí 650 dronů Šáhid doprovázených balistickými střelami, ty drony tam jsou hlavně proto, aby zahltily protivzdušnou obranu. Ukrajinští obránci pak nemají čas a prostředky na sestřelení strategické balistické střely, jejíž zásah dokáže vyřadit půlku továrny nebo elektrárny. Šáhid je strašná zbraň, ale zásah paneláku nezničí kapacitu na výrobu energie.

Martin Ondráček: Z Ukrajiny přicházejí v podstatě dobré zprávy. Dobře je to vidět na tom, kolik nových území Rusko dobylo v březnu a v dubnu.

Tomáš Kopečný: Jsou to kilometry čtvereční. Skoro nic.

Martin Ondráček: V březnu to bylo pět kilometrů, v dubnu je to dokonce záporné. Tam Rusko ztratilo asi patnáct kilometrů čtverečních. Poprvé od začátku války.

Tomáš Kopečný: Je to tak. Na doněckém úseku sice Rusové neustále získávají pár stovek metrů čtverečních, ale Ukrajina naopak získala území v charkovské, dněpropetrovské a částečně i záporožské oblasti. Je ale dobré říci, že některé údaje se hlásí se značným zpožděním. Ruské velení si úspěchy často vymýšlí, aby se vyhnulo postihům od svých nadřízených. A když je Ukrajinci vytlačí, maskují to jako úspěšnou ukrajinskou protiofenzívu území, které reálně nikdy neměli. Faktem ale je, že posledních několik měsíců se Ukrajincům daří. Je to nejlepší vývoj za posledních zhruba deset měsíců.

Martin Ondráček: Podle dostupných zdrojů mělo Rusko interní deadline na dobytí Pokrovsku, Kosťantynivky a Družkivky do konce dubna, což se nepovedlo. Co nám to říká o reálných možnostech ruské armády? Je to stagnace, nebo přeskupení sil před něčím větším?

Tomáš Kopečný: Ruská armáda hlásí přeskupování sil v podstatě od podzimu 2022. Vždycky to pak nazvou jarní nebo podzimní ofenzívou. Hlavním důvodem, proč pozorujeme naprosto minimální ruské zisky, je fakt, že z velké mechanizované armády se de facto stala armáda malých pěchotních rot. Žádné úspěšné mechanizované manévry v kombinaci s dělostřelectvem a drony se nekonají. Těžká technika vymizela.

Martin Ondráček: Na záběrech z fronty nevidíme tanky ani bojová vozidla pěchoty. Je to proto, že tam existuje „zóna smrti“, kde cokoliv vjede, drony okamžitě zlikvidují?

Tomáš Kopečný: Ta zóna smrti se dokonce roztáhla už na nějakých dvacet kilometrů na každou stranu. Technika se úplně neztratila, Rusové se ji občas snaží využít a vytvářejí na tancích absurdní chuchvalce pletiva a konstrukcí, aby je ochránili před roji ukrajinských dronů. Ani to ale nevede k průlomu. Ukrajinci mají stejný problém – nedokážou se při průnicích opřít o mechanizovanou sílu, protože jí zkrátka mají málo a domácí výroba těžké techniky vázne. Úspěšné průniky na obou stranách jsou dnes vedené jen několika pěšáky, kteří bojují doslova o jednotlivé liščí nory. Víc než tři až pět vojáků nemá smysl posílat.

Martin Ondráček: Na obou stranách fronty jsou dnes místo tanků vidět motorky, terénní buginy, často i s elektrickým pohonem. Ukrajinská armáda je masivně poptává i přes naši sbírku Dárek pro Putina. Jde o strukturální změnu doktríny?

Tomáš Kopečný: Je to strukturální změna boje na takticko-operační úrovni. Používá se zkrátka to, co funguje. Tyto akvizice neprobíhají centrálně přes ministerstva obrany, obstarávají si to samotné brigády a prapory ze svých zdrojů nebo přes dárce, úplně stejně jako si v roce 2014 vojáci kupovali základní taktickou výbavu.

Martin Ondráček: Náčelník generálního štábu Syrskyj uvedl, že v březnu udělali 11 tisíc dronových misí a drony způsobily 96 procent ruských ztrát. Má nasazení dronů vůbec nějaký strop?

Tomáš Kopečný: Z hlediska kvantity to strop nemá. Ukrajina ale momentálně trochu trpí tím, že se přehnaně soustředí na poměr zabitých vojáků (ratio to kill). Podle toho jsou jednotky hodnoceny. Kvůli tomu se pak bohužel podfinancovává dělostřelectvo, které je na opevněné body stále naprosto nezbytné.

Martin Ondráček: Už loni se podle Zelenského stalo, že se ruská jednotka vzdala ukrajinskému pozemnímu dronu. Je tohle realita války, se kterou dnes pracují armády NATO? U nás totiž armáda hrdě oznámila, že do roku 2028 pořídí tři tisíce dronů.

Tomáš Kopečný: Tři tisíce dronů je množství, které se na Ukrajině spotřebuje za jedno jediné odpoledne. Realita je taková, že pozemní drony jsou nasazovány exponenciálně víc. Dokážou nepozorovaně rychlostí 40 km/h dovézt 100 kilogramů nálože až do ruského bunkru a srovnat ho se zemí. Do doktrín NATO se to dostává zatím pomalu, spíše v poznámkách pod čarou. Nepotřebujeme kupovat miliony dronů, ale potřebujeme kapacity na jejich průmyslovou výrobu a vojáky, kteří s nimi masivně cvičí a jsou na tuto válku připravení.

Martin Ondráček: Pojďme k lidem. V prvním čtvrtletí 2026 narukovalo do ruské armády 80 tisíc nových vojáků. Ukrajinci přitom na frontě vyřadili 85 tisíc Rusů. Ruské náborové plány jsou splněné jen na 20 %. Jak dlouho je to pro Rusko udržitelné?

Tomáš Kopečný: Záleží, jestli Rusové dokážou vyrovnat záporné saldo efektivnějším nasazením techniky, což se dlouhodobě daří Ukrajině. Druhým faktorem je, že Rusko možná přestane tak bezohledně plýtvat lidmi. Doteď běžně posílali vlny padesáti vojáků – ať už na motorkách, nebo pěšky s výbušninou doslova přilepenou k tělu izolepou. Tomu se říká „otvírák“, a pokud by se ten voják otočil, vlastní lidé ho zastřelí. Pokud od tohoto ustoupí, udrží se déle. Všeobecná mobilizace v Rusku zatím není potřeba.

Martin Ondráček: Rusové se podle všeho učí ovládat své drony Šáhid na dálku přímo z Ruska až do poslední vteřiny letu. Proč je to nebezpečné?

Tomáš Kopečný: Dává jim to možnost manévrovat, vyhýbat se protivzdušné obraně a přesně cílit i na mobilní objekty v poslední fázi letu. Dříve platilo, že vlak je na Ukrajině to nejbezpečnější místo. Pokud ale operátor převezme vizuální kontrolu na konci trasy, stává se z dronu mnohem smrtelnější nástroj, který není závislý jen na GPS souřadnicích.

Martin Ondráček: Ekonomická data ukazují, že ruský rozpočtový schodek za první čtvrtletí činil 4,5 bilionu rublů a ropné příjmy spadly o 45 procent. Jak dlouho může ruská ekonomika takto fungovat?

Tomáš Kopečný: Výpadek exportní kapacity kvůli ukrajinským útokům sice klesl asi o 20 procent, ale cena ropy šla kvůli krizi na Blízkém východě o 100 procent nahoru. Pro Rusko je to stále výhodné. Nyní jim příjmy nejdou z exportu, ale rovnou z těžby. Zlom nastane v momentě, kdy budou ruské tankery a rafinerie plné, ale ropu nebude možné vyvézt, protože infrastruktura bude ukrajinskými údery zničena. Pokud ukrajinské útoky na rafinérie vydrží v této intenzitě, do konce roku to bude mít na ruskou ekonomiku fatální dopad.

Martin Ondráček: Zdá se, že americká diplomacie se teď soustředí jen na Írán. Trumpovi vyslanci Witkoff a Kushner jezdí do Moskvy, ale do Kyjeva ne.

Tomáš Kopečný: Íránská ambasáda zveřejnila vtipný meme, kde tyto dva pány označila za Pata a Mata. Je to přesné. Nemají absolutně žádné diplomatické zkušenosti. Do Ruska si s sebou například vzali ruského tlumočníka, což je fatální chyba. Jde jim pouze o jejich vlastní investice. Jejich "diplomacie" je postavená na nulové dlouhodobé koncepci.

Martin Ondráček: Ukrajina ale konečně získala půjčku 90 miliard eur na roky 2026 a 2027, kterou Maďarsko tak dlouho blokovalo. Na co ty peníze půjdou?

Tomáš Kopečný: Je to úvěr do ukrajinského státního rozpočtu, ze kterého budou financovat chod státu. Důležité je, že v balíčku nejsou humanitární omezení, takže peníze mohou být použity i na obranu – na nákup dělostřeleckých granátů a dronů.

Martin Ondráček: Zpět do Česka. Andrej Babiš nedávno prohlásil, že plánovanou velkou nemocnici v Letňanech by postavil jako vojenskou, aby se stavba dala financovat z obranného rozpočtu. Také ministr obrany mluví o tom, že by se dopravní stavby, například železniční tunely do Německa, daly zahrnout pod výdaje na bezpečnost.

Tomáš Kopečný: Je to krok velmi dobrým směrem. Znamená to, že vláda pochopila koncept "Host Nation Support" (podpora hostitelského národa). Naší rolí v případě konfliktu bude rychle a efektivně přesunovat spojenecká vojska a zraněné z bodu A do bodu B. Potřebujeme na to infrastrukturu – dálnice, železnice a nemocnice. Pokud tyto vojenské investice budou v době míru sloužit civilnímu obyvatelstvu, je to ideální stav. Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) je toho ostatně skvělým příkladem. Co ale není ideální, je Babišovo tvrzení, že Česká republika nesplní svůj závazek výdajů na obranu ve výši 2 % HDP ani letos, ani loni. V NATO to nikdo nevnímá jako omluvu nebo domácí politický souboj; vnímají to prostě tak, že neplníme závazky. S Donaldem Trumpem v Bílém domě nás takový přístup může stát hodně, a to i v oblasti amerických investic.

Martin Ondráček: Uvidíme, jak to dopadne. Tomáši, děkuji za další zajímavý vhled a uvidíme se příští týden.

Tomáš Kopečný: Budu se těšit. Mějte se hezky.