Máme tajný plán Kremlu. Jak bude Putin vysvětlovat doma vysvětlovat "nevýhru" ve válce s Ukrajinou?

Podívejte se na uniklý materiál: Původní verze, český překlad

‍

Martin Ondráček: Když 24. února 2022 Vladimír Putin oznámil začátek takzvané speciální vojenské operace, kremelská propagandistická mašinérie počítala s tím, že válka potrvá jen pár týdnů, maximálně měsíců. Agentura RIA Novosti dokonce předem připravila a po několika hodinách rychle smazala triumfální článek, který oslavoval návrat Ukrajiny pod ruská ochranná křídla. Po více než čtyřech letech však devátého května na Rudém náměstí chyběly moderní zbraně. Během oslav byl nad Moskvou vypnutý internet a lidé místo tradičního pochodu sdíleli fotografie padlých v aplikacích. Nedávno navíc z Kremlu unikla desetistránková prezentace s názvem „Po vítězství“, která detailně popisuje, jak chce Putinův režim prodat ruskému národu konec války jako triumf, i když válka reálným vítězstvím neskončí. Jsem Martin Ondráček a vítám u dnešního dílu Tomáše Kopečného.  

Tomáš Kopečný: Dobrý den, já vás také zdravím.  

Martin Ondráček: Než začneme pitvat marketingové plány na ututlání nevyhrané války, musíme se podívat na samotnou vojenskou přehlídku. Každý rok vídáme na Rudém náměstí to samé, což může budit dojem extra silné tradice. Ve skutečnosti ji ale v této podobě zavedl až Vladimir Putin.  

Tomáš Kopečný: Přesně tak. Jako každoroční událost se vojenská přehlídka začala slavit až od roku 1995, kdy ruská Duma a tehdejší prezident Boris Jelcin přijali zákon o pietním uctění památky druhé světové války. Do té doby se velká přehlídka konala pouze čtyřikrát – v letech 1945, 1965, 1985 a 1990. To, co vnímáme jako každoroční ukázku síly dnes, vzniklo v roce 2008 v rámci systematické militarizace ruské společnosti. Komunistický režim za studené války tuto sílu směrem dovnitř ani ven nepotřeboval tak často ukazovat. Až po rozpadu Sovětského svazu se Putin rozhodl zuby vycenit a zveličit ruské vojenské schopnosti natolik, že tomu v únoru 2022 sami uvěřili.  

Martin Ondráček: Rusové mají pro toto třeštění kolem vítězství speciální termín: „Pobědoběsije“, což se překládá jako šílenství z vítězství. Ruská propaganda klade mezi někdejší obranu před nacisty a dnešní invazi rovnítko. Se stejnou vervou, s jakou kdysi líčili wehrmacht, dnes vykreslují NATO a Ukrajinu.  

Tomáš Kopečný: Odkaz boje proti nacistickému útlaku se radikalizoval. Z pietního aktu se stala krvežíznivost s heslem „Můžeme si to zopakovat“, což se stalo oficiální státní rétorikou posledních let. Diskurz se navíc neustále vyvíjí – když se neuchytila teorie o amerických biolaboratořích na Ukrajině s útočnými komáry nebo husami, zkusil režim narativ o ukrajinském satanismu a boji proti zkaženému Západu.  

Martin Ondráček: Jazyk ve válce je sám o sobě bojištěm. V Rusku je za samotné použití slova „válka“ hrozba vězení, protože paragraf to vykládá jako znevažování ozbrojených sil. Ruská propaganda navíc už neznamená jen státní televizi. Dnes zahrnuje umělou inteligenci, robotické farmy operující například z Brjanska, deepfake videa prezidenta Zelenského a cílené SMS zprávy ukrajinským vojákům.  

Tomáš Kopečný: Propaganda se stala operativní zbraní plně synchronizovanou s vojenskými údery. Když například Rusové nahází na ukrajinská města klouzavé bomby a stovky dronů s cílem vyvolat paniku a zahltit protivzdušnou obranu, podpoří to v ten samý moment vypuštěním deepfake videa se Zelenským z hacknutých ukrajinských vládních účtů. Účty, které varují před nálety, naopak hlásí vojákům, že je vedení opustilo a prezident kapituluje. Další sofistikovanou akcí byla psychologická a technická operace „Průvan“. Rusové napadali účty meteorologických stanic a manipulovali předpověďmi počasí i daty ukrajinských energetických a teplárenských firem. Cílem bylo, aby Ukrajinci buď chybně reagovali na nadcházející mrazy, nebo nechali systémy déle zapnuté, což by vedlo ke zničení potrubí. Ukrajinská obrana je v tomto ohledu ale nesmírně rychlá – do 90 minut dokáže dezinformační útok detekovat a spustit vlastní asertivní proti-narativ.  

Martin Ondráček: Pojďme ale zpět k onomu uniklému dokumentu s názvem „Po vítězství“ z kanceláře Sergeje Kirijenka. Dokument, se kterým Kreml operuje pro únor 2026, obsahuje scénář, ve kterém ruská administrativa předpokládá stažení ruských sil ze Sumské a Charkovské oblasti, demilitarizovanou zónu, ukrajinskou neutralitu a setrvání Zelenského u moci. Jak to chtějí prodat doma jako vítězství?  

Tomáš Kopečný: Chtějí tvrdit, že vše bylo od začátku pečlivě plánováno. Budou to prezentovat jako Putinovo vítězství nad globálním liberalismem a starým světovým řádem.  

Martin Ondráček: Na jednom ze slidů navíc otevřeně stojí: „Úkol dobýt Kyjev nikdy nebyl.“  Bude to znamenat, že režim obětuje své vlastní propagandisty?  

Tomáš Kopečný: Přesně tak. Obviní nejagresivnější tváře propagandy, jakou je například Solovjov. Označí je za válečné štváče, kteří nastavili nereálné cíle, které prý ruské vedení nikdy ve skutečnosti nemělo.  

Martin Ondráček: Skvěle zní také čtvrtý argumentační bod: „Rusko vyhrálo a získalo mnoho. Území srovnatelné s Bulharskem, k tomu lidi a zdroje.“ Rusové si tam navíc chválí získání celého pobřeží Azovského moře s tím, že jde o nová letoviska pro miliony ruských občanů.  

Tomáš Kopečný: Pro ruskou náturu je to velmi rezonující argument. Oni jsou hrdí na to, že Azovské moře se stalo jejich vnitřním mořem a každé dobytí menšího ukrajinského dolu na lithium nebo cín považují za obrovský národní triumf. Dalším obrovským tématem prezentace je snaha vysvětlit, že „Ukrajina nebude“. Rusové se přeorientují na vyprávění o tom, že se ukrajinský stát rozpadne sám zevnitř kvůli demografii a exodu uprchlíků, a že na Ukrajině vlastně nikdo nechce žít. Tím elegantně vysvětlí, proč nedobyli celou zemi.  

Martin Ondráček: Dokument má detailně propracovaný marketing pro různé vrstvy – od „gaučových ultravlastenců“ až po samotné veterány. Cílem bude vytvářet v médiích umělé příběhy hrdinů, kteří se vrátili, založili firmu, postavili si hotel a koupili si ruské auto. A naopak ty veterány, kteří z války přijdou traumatizovaní, začnou pít a skončí ve vězení, označí za selhání jednotlivce, za které stát nenese odpovědnost.  

Tomáš Kopečný: To je naprosto klíčový moment. Stát ze sebe sejme vinu za zmařené životy, se kterými si tito navrátilci nebudou vědět rady. Někdo ale tento důvěrný dokument s vysokou pravděpodobností schválně vynesl ven. Podle mého názoru to udělal některý z ruských jestřábů, který s takovým mírovým scénářem zásadně nesouhlasí a chtěl Kremlu vyrazit tyto karty z ruky ještě před tím, než se ten ústupový plán stane oficiálním postupem. Ačkoli uvidíme, jestli se všechny body z prezentace reálně použijí, jednoznačně to ukazuje, že ruský systém už se začíná systematicky připravovat na to, jak tuto nevyhranou válku vysvětlit svému vlastnímu obyvatelstvu.  

Martin Ondráček: Děkujeme všem, kteří jste s námi dnes zůstali až do konce. Omlouváme se za délku, byl to zatím náš nejdelší díl. Mějte se krásně a uvidíme se opět za týden.  

Tomáš Kopečný: Děkuji a na shledanou.