Kdo vyhraje válku USA s Iránem? Ukrajina nebo Rusko?
Martin Ondráček: Kdo zatím vítězí v americko-íránské válce? Rusko, nebo Ukrajina? Ta otázka není tak šílená, jak se může na první pohled zdát, i když jde o jiný konflikt a jiné aktéry. Ve skutečnosti jsou války v Íránu a na Ukrajině spojené nádoby. Írán dodává Rusku drony a technologie, válka v Zálivu ovlivňuje evropské účty za energie i politickou vůli Západu a obě fronty soutěží o tytéž zbraně protivzdušné obrany. Do toho přišel nový zvrat: americký prezident Trump oznámil, že začal zavádět dočasné výjimky z některých ropných sankcí, včetně třicetidenního povolení pro Indii nakupovat více ruské ropy. Dělá to logicky proto, aby uklidnil trh po skoku cen ke sto dvaceti dolarům za barel. Ceny sice spadly zpět pod devadesát dolarů, ale globálně jsou pořád zhruba o čtvrtinu vyšší než před válkou v Íránu, na čemž Rusko krátkodobě vydělává. Vítám vás u dnešního dílu ze studia Dárku pro Putina.
Tomáš Kopečný: Já vás zdravím z Austinu v Texasu, kde se právě odehrává jeden z největších veletrhů zbrojních technologií.
Martin Ondráček: Začněme tou nejviditelnější zbrojní tepnou mezi Teheránem a Moskvou. Když se dnes řekne Írán a Ukrajina, většině lidí se vybaví jediné slovo: Šáhidy. Tomáši, jak vlastně vypadá současné vojenské partnerství mezi Íránem a Ruskem v oblasti dronů?
Tomáš Kopečný: Na samém začátku války vypadaly ruské drony zhruba tak, jako ty české před deseti lety – státní podniky přicházely s doslova prehistorickými kousky. Ukrajinci naproti tomu v létě 2022 pojmenovávali své děti Bayraktar, protože to byl dron, který dokázal reálně zastavovat kolony ruské těžké techniky. Ani Rusko, ani Ukrajina tehdy vlastní drony tohoto typu nevyráběly. Rusko se k nim dostalo až díky Íráncům, když po zhruba půl roce invaze začalo masivně používat sebevražedné drony Šáhid. Výrazně to tehdy změnilo poměr sil na bojišti. Ukázalo se, že tato technologie sice klasické dělostřelectvo nenahradí, ale zásadním způsobem dokáže posunout jeho dosah. Velmi brzy začala masová výroba – v roce 2023 došlo k rozsáhlému transferu technologií z Íránu a dva ruské státní podniky je začaly chrlit ve velkém. Šáhid se od té doby technologicky proměnil. Už to není malý dron, dnes doletí devět set, nebo dokonce dva tisíce kilometrů. Z ruského území by tak bez problémů doletěl až do Česka, a Ukrajinci kvůli nim čelí bombardování i ve Lvově na samém západě země. Írán si navíc zkušenosti z ukrajinského bojiště přenáší zpět do vlastní výroby, kterou teď využívá proti Izraeli a Spojeným státům.
Martin Ondráček: Je vlastně paradoxní vidět, jak si Šáhid letí nad dubajskou pláží a za ním se plíží americká stíhačka, která neví, jak ho bezpečně sestřelit, aby padající trosky nezapálily zahuštěné území pod ní. Ukazuje se, že celému Blízkému východu se teď ukrajinské zkušenosti velmi hodí, protože Ukrajinci dnes vědí ze všech nejlépe, jak proti této zbrani efektivně zasahovat.
Tomáš Kopečný: Íránská výroba se sice zásadně navýšila a technologicky posunula, ale to samé platí i pro ukrajinskou protivzdušnou obranu. Spojené státy a jejich arabští spojenci masivní nasazení PVO proti těmto levným projektilům dlouho podceňovali. Sestřelovat drony a balistické střely byl problém už od jemenské války. Nová je ale ta masovost, se kterou Írán aktuálně operuje. Saúdská Arábie čelí takovým náletům už od roku 2014. Osobně jsem tam několikrát jezdil s českými výrobci radarů a systémů elektronického boje. Saúdové i Emiráty do obrany investují obrovské prostředky, ale donedávna šlo spíše o technologie v zárodku, nikoliv o masovou výrobu. Nový typ ohrožení spočívá právě v exponenciálně rostoucích výrobních kapacitách, ke kterým došlo díky zkušenostem z ukrajinského konfliktu.
Martin Ondráček: Saúdská Arábie teď udělala logický krok – zavolala do Kyjeva a včera oznámila masivní nákup současných ukrajinských zbrojních technologií určených přímo na sestřelování Šáhidů. To je pro ukrajinské renomé na Blízkém východě skvělá zpráva.
Tomáš Kopečný: Jednoznačně. Ukrajina o své renomé v tomto regionu intenzivně pečuje prakticky od začátku konfliktu. Není náhoda, že mnoho mírových rozhovorů probíhá právě v Kataru, Emirátech nebo Saúdské Arábii. Saúdové mají k Ukrajině blízko i díky politice korunního prince Muhammada bin Salmána, který zemi modernizuje. Jde o extrémně mladou zemi plnou lidí vzdělaných na Západě. Jakmile vidí silný technologický trend, dokážou do něj rychle investovat obrovské peníze. Saúdská Arábie navíc Ukrajinu už v roce 2023 výrazně humanitárně podpořila – darovala ropné deriváty a vyčlenila na humanitární asistenci stovky milionů dolarů.
Martin Ondráček: Teď to Ukrajina Spojeným státům americkým i dalším spojencům pravděpodobně bude moci s chutí vracet. Pamatujeme si, jak Donald Trump řval na Zelenského, že nemá v ruce žádné karty. Nyní vyšlo najevo, že Ukrajinci už před rokem a půl nabízeli USA své know-how k boji proti íránským dronům, ale Spojené státy to tehdy odmítly. Začnou teď američtí vojenští stratégové brát ukrajinské válečné zkušenosti vážněji?
Tomáš Kopečný: Myslím si, že ano. Ukrajinci do Washingtonu s tímto tématem jezdí už minimálně dva roky, protože pochopili, že mají v oblasti dronů schopnosti, které nemá nikdo jiný v NATO. Volodymyr Zelenskyj už loni explicitně nabízel drony a protidronovou obranu výměnou za americké zbraně, jako jsou Patrioty a další systémy. I když z toho tehdy nic reálného nevzešlo, toto téma ve Washingtonu dlouhodobě rezonuje. Právě současná situace může být tím impulsem, kdy si americké vedení uvědomí, že tyto ukrajinské technologie skutečně potřebují nasadit.
Martin Ondráček: Objevují se i důkazy, že výroba Šáhidů probíhá přímo na ruském území a Rusové je značně zdokonalili – do Íránu už se dostávají drony osazené ruskými komponenty. Zároveň se otevřeně mluví o tom, že Moskva poskytuje Íránu zpravodajské informace, které pak Írán využívá k útokům na Izrael a americké lodě. Nemůže tohle ovlivnit vztah blízkovýchodních států a USA vůči Rusku?
Tomáš Kopečný: Bere se to tam velmi pragmaticky a racionálně. Zrcadlí to totiž přesně chování Američanů, kteří se také přímo nezapojují do bojů na Ukrajině, ale předávají Kyjevu zásadní zpravodajské informace. Rusové nyní dělají to samé pro Írán. Pravdou ale je, že Spojené státy jsou technologicky nesrovnatelně vyspělejší. Ruský vesmírný a satelitní průmysl poslední roky stagnuje – chybí jim ukrajinští inženýři i finance. Pomoc ruských zpravodajských služeb Íránu sice může v něčem pomoci, ale není na takové úrovni, aby se proti ní Američané nedokázali účinně bránit.
Martin Ondráček: Druhou rovinou, kde se konflikty prolínají, jsou zásoby protivzdušné obrany. Na Blízkém východě vidíme přímou soutěž o rakety PVO. Může se stát, že kvůli vleklé válce v Íránu dostane Ukrajina v tomto roce méně munice pro protivzdušnou obranu?
Tomáš Kopečný: Rozdíl nebude nijak zásadní. Spojené státy masovou výrobu dronů sice dlouho podceňovaly, ale situace na Blízkém východě ukrajinské dodávky dramaticky neohrozí. Mimochodem, Američané už z ukrajinského bojiště technologicky okopírovali a začínají vyrábět svou vlastní – levnější – verzi Šáhidů pro útoky na íránské cíle, protože stíhat levné drony miliardovou technikou je finančně neudržitelné. Co se týče raket do Patriotů, Izrael a USA se na Írán připravovaly dlouhodobě a nakupovaly rakety na sklady. Teď tyto sklady částečně vyprázdnily a budou je muset znovu doplňovat. Takže pro Ukrajinu se situace příliš nemění, protože už předtím dostávala těchto raket relativně málo.
Martin Ondráček: Každý, kdo byl v uplynulých dnech u pumpy, si všiml, že nová válka zamávala cenami pohonných hmot i plynu. Proč přesně k tomu dochází?
Tomáš Kopečný: Je to jednoduché tržní pravidlo: když je komodity na světě méně, je dražší. Pokud dojde k nečekané události, která rozkolísá dodávky – například když začnou bouchat rafinérie – sníží se množství ropy na trhu a cena logicky vystřelí nahoru.
Martin Ondráček: Problém přece není jen v útocích na rafinérie, ale v samotné dopravě. Copak vojenští plánovači z USA a Izraele nepočítali s tím, že Írán zaminuje Hormuzský průliv a vyvolá tím globální ropnou krizi, která vystřelí ceny nad sto dolarů za barel?
Tomáš Kopečný: Jednoznačně s tím počítali. Hormuzský průliv je jedním z klíčových bodů pro zablokování světového obchodu. Plánovači se na podobné scénáře připravovali minimálně od dob, kdy začal Írán akcentovat svůj jaderný program, tedy více než dvacet let zpátky. Analytici dobře vědí, že zablokování námořních tras způsobí inflační šok, ale na druhou stranu – trhy si na to vždy časem zvyknou. Teď jsme viděli vystřelení cen na 120 dolarů a následný pád pod devadesát. Pokud řešíte strategickou změnu teokratického režimu, na kterou čekáte téměř padesát let, krátkodobě dražší ropa vám za to stojí.
Martin Ondráček: Přesto se ale Donald Trump zachoval jako hasič, když uvolnil některé sankce, srazil ceny ropy a umožnil Rusům znovu prodávat ropu bez slev komukoliv. Považujete to za problém, který může negativně ovlivnit průběh války na Ukrajině?
Tomáš Kopečný: Dlouhodobě platí, že pokud je cena ropy pod čtyřiceti dolary za barel, má Rusko vážný problém. Pokud by se ale ustálila na extrémně vysokých hodnotách, Rusko by na tom samozřejmě těžilo. Přesto si nemyslím, že několik týdnů zvýšených marží dokáže ruskou ekonomiku a její sociální problémy nějakým zásadním způsobem nakopnout a zachránit.
Martin Ondráček: A nakonec ta nejmíň hmatatelná, ale politicky nebezpečná rovina: mediální pozornost. Nekrade válka v Íránu Ukrajině diplomatickou i mediální pozornost? Dlouhá válka čtenáře přirozeně unavuje.
Tomáš Kopečný: Já si naopak myslím, že je to pro Ukrajinu z mediálního hlediska dobře. Někdy si zkrátka potřebujete odpočinout a stáhnout se z čela pelotonu do závětří, abyste ušetřili síly. Krátkodobý útlum pozornosti nakonec dlouhodobému udržování pozitivního mediálního obrazu Ukrajiny prospěje.
Martin Ondráček: Vypadá to tedy, že na tu kardinální otázku z úvodu lze odpovědět jasně: americko-íránskou válku zatím vyhrává Ukrajina.
Tomáš Kopečný: Sdílím tento optimismus. Ukrajina z tohoto konfliktu vzejde mnohem silnější. Jasně se ukazuje její technologická a vojenská užitečnost pro ostatní státy. V Evropě se plánují továrny na ukrajinské drony a Blízký východ toto know-how potřebuje okamžitě. Ukrajina dobře pochopila, že dlouhodobou podporu jí nezajistí pouhý soucit, ale reálná strategická užitečnost pro její partnery. Její zkušenosti tak bezesporu ovlivní i to, kdo nakonec tento blízkovýchodní konflikt vítězně ukončí.
Martin Ondráček: Takové bylo dnešní vydání podcastu Komu zvoní hrana. Loučí se s vámi Martin Ondráček a Tomáš Kopečný, který nás zdravil z texaského Austinu. Mějte se hezky!
Tomáš Kopečný: Hezký den!
