Šéf špiónů, který bude hlídat Zelenského. Vzestup Kyrylo Budanova

‍V Kyjevě proběhlo personální zemětřesení. Šéf vojenské rozvědky HUR Kyrylo Budanov, muž, který přežil desítku atentátů a inspiroval se filmy s Belmondem, se stává pravou rukou prezidenta Zelenského. Co stojí za čistkami v tajných službách a proč se ministrem obrany stává digitální vizionář Fedorov? V nové epizodě podcastu Komu zvoní hrana to rozebírají Martin Ondráček a Tomáš Kopečný. Řeč přijde i na to, proč Andrej Babiš po návratu z „Koalice ochotných“ náhle změnil rétoriku.

Martin Ondráček: Začněme u HUR. To je Hlavní ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny, služba zaměřená na vnější nebezpečí. V jejím čele dlouho stál Kyrylo Budanov, velmi zvláštní figura. Je mu teprve čtyřicet, má hodnost generálporučíka a o jeho soukromí se neví skoro nic. Zato víme, že miloval filmy s Jeanem-Paulem Belmondem, zejména snímek Profesionál, který formoval jeho představy o práci zpravodajce. Tomáši, kdy jste vy poprvé zaznamenal jméno Kyrylo Budanov?

Tomáš Kopečný: V roce 2015, když jsem vedl misi českých firem na Ukrajinu jako zástupce ředitele odboru průmyslové spolupráce. Tehdy jsem s ním poprvé jednal. Měl mnohem nižší hodnost, ale už tehdy byl vyšším důstojníkem. Potkali jsme se v centrále HUR a řešili, jaké české technologie by mohly pomoci při obraně Donbasu. Od té doby jsme se potkávali na různých mítincích a velmi intenzivně jsme začali spolupracovat v roce 2022.

Kdybyste ho měl charakterizovat třemi slovy pro někoho, kdo o něm v životě neslyšel, jaká by to byla?

To nejcharakterističtější na něm je jeho nepatrný úsměv, kterým obdaří každého, kdo se s ním chce vyfotit, nebo se kterým pronáší strategické a někdy šokující prognózy. U toho se tváří naprosto stoicky. Takže tři slova: úsměv, stoicismus a bezbřehá odvaha. Když jste zmínil to plavání, on skutečně z různých břehů skákal do různých vod v rámci operací po roce 2014. Legendární jsou akce, kdy se mise provalila, on byl se svou nepočetnou jednotkou obklíčen ruskou armádou nebo FSB, a vždycky se z toho dokázal prostřílet a uplavat pryč.

Mluvíte zřejmě o slavné „Krymské operaci“ z roku 2016. Tehdy se malá skupina výsadkářů vedená Budanovem vylodila na okupovaném Krymu, aby tam ukryla zbraně pro budoucí odboj. Došlo tam k obrovské přestřelce s ruskou přesilou. Vyprávěl vám o tom někdy?

Nevyprávěl, ale četl jsem o tom a slyšel detaily od jeho spolupracovníků. To, co popisujete, je dnes součástí hrdinské historie ukrajinského odboje. Je to podobné, jako my máme v historii operaci Silver A nebo příběh Tří králů a kapitána Morávka. Jsou to příběhy, o které se opírá národní sebevědomí.

Budanov tento typ akcí dělá patnáct let. Velmi ostře je provádí posledních dvanáct let, od anexe Krymu. Krym hraje v ukrajinské obrazotvornosti roli jakéhosi polygonu. Platí to dodnes – když zkoušíte drony nebo elektronický boj, zkoušíte to vůči cílům na Krymu. To, že se dnes Ukrajincům daří pronikat do hloubky ruského území, vychází z osmi let příprav právě na tomto polygonu.

Jednotka 2245 a výcvik CIA

Martin Ondráček: Existuje ještě jeden mýtus, a to je elitní jednotka 2245, kterou údajně pomáhala budovat a trénovat CIA. Je to pravda?

Tomáš Kopečný: S nejvyšší pravděpodobností ano, ačkoliv ta afilace nebývá oficiálně přiznaná.

Tato jednotka měla provést velmi nebezpečnou operaci na získání ruských šifrovacích zařízení. Budanov byl při ní zraněn a údajně transportován do USA, kde se léčil v jedné z nejlepších nemocnic CIA.

Odpovídalo by to modu operandi úzké spolupráce mezi americkými službami a jejich lokálními partnery. Po roce 2014 se Ukrajina obrátila na spojence, od kterých se mohla učit. Vznikly z toho sice lživé ruské mýty o biologických laboratořích, ale realita byla praktická – výměna zkušeností. A pokud někdo potřeboval špičkovou péči, byla mu poskytnuta. Budanovovi šlo o život nejen v roce 2016, ale dlouho předtím i potom.

Těch pokusů o atentát bylo minimálně deset. Bomba pod autem, raketové útoky na velitelství, v roce 2023 byla dokonce těžkými kovy otrávena jeho manželka Marianna. Co nám tato série útoků říká o tom, jak ho vnímá Moskva?

Vnímá ho jako jednoho z nejzásadnějších prvků ukrajinského odporu. Je to člověk, u kterého Rusové ani nezkouší kompromitující materiály nebo podplácení, protože vědí, že to nejde. Je to celoživotní voják, absolutně oddaný obraně Ukrajiny.

Nový nejmocnější úředník Ukrajiny

Martin Ondráček: Budanov nyní opouští vedení rozvědky a stává se šéfem Kanceláře prezidenta Zelenského. To z něj dělá de facto druhého nejmocnějšího muže státu. Co to znamená?

Tomáš Kopečný: V ukrajinském systému je šéf prezidentské kanceláře mnohem významnější figurou než premiér. De facto formuje politiku od investic až po zahraniční vztahy. Budanov dosud řídil operace proti Rusům a snažil se u toho zůstat naživu. Teď se bude potýkat s velkou politikou, s machinacemi a taháním za nitky, které ve velkém rozjel jeho předchůdce Andrij Jermak. Moje zkušenost s Budanovem je taková, že je to velmi přímočarý člověk. Nezajímají ho kompromisní řešení.

Lidé kolem HUR jsou velmi citliví na korupci. Jeden důstojník mi říkal, že když na něco přišli, Budanov byl schopen říct: „Já tam pojedu a osobně je zastřelím.“ Dá se čekat, že s jeho nástupem začnou čistky v okolí prezidenta?

Neočekávám překvapení, ale změny určitě. Kancelář i vláda byly z velké části diktovány Andrijem Jermakem. Teď uvidíme generační změnu. Lidé okolo Budanova, ale i okolo vicepremiéra Fedorova, byli hlavní protiváhou Jermakovi. Na boj s korupcí to bude mít velký vliv. Korupce je o vnímání možného. Pokud tam budou tak radikální přístupy, jaké má Budanov, málokdo si dovolí zkoušet systém „mrk-mrk, nějak se dohodneme“.

Mychajlo Fedorov: Od aplikace v mobilu k řízení války

Martin Ondráček: Zmínil jste jméno Fedorov. Tento vicepremiér pro digitalizaci se nyní stává ministrem obrany. V Česku jsme rádi za e-občanku, kterou pošta nebere, zatímco Ukrajina je v digitalizaci o parník dál. Co znamená nástup tohoto „digitálního mága“ na obranu?

Tomáš Kopečný: Je to třicetidvouletý, extrémně dynamický člověk, který má za sebou obrovské výsledky. Vytvořil aplikaci Diia, kde má občan vše od řidičáku po stavební povolení. A tento přístup přenesl do armády – vojáci mají bezpečné aplikace na řízení dělostřelecké palby. Stojí za iniciativou Brave1, která koordinuje vývoj dronů. To, že se stává ministrem obrany, dává celému resortu obrovskou forsáž.

Vzpomínám si na historku z roku 2023. Když jsme s českou delegací řešili, jak s nimi sdílet zkušenosti s digitalizací, brzy nám došlo, že to bude naopak. Museli jsme se postavit do fronty za patnáct členských států EU v čele s Estonskem, které se jezdí učit od Ukrajinců.

Mír podle Budanova a Čína jako hlavní hráč

Martin Ondráček: Prošel jsem si poslední Budanovovy rozhovory. Mluví velmi otevřeně. Říká, že jednání s Ruskem jsou nezbytná, i když protivník chce vaše zničení. Jako nejpravděpodobnější okno pro dohodu vidí únor. A hlavně tvrdí, že svět nežije Ukrajinou – hlavním soupeřem USA je Čína a Washington se snaží Rusko od Číny odtrhnout. To jsou pro Ukrajince nepříjemné pravdy.

Tomáš Kopečný: Budanov se vždy vyjadřoval analyticky a přesně. Nikdy nezasahoval do politiky, popisoval realitu. Je to jméno, které na Ukrajině zná každý, a stabilně patří mezi tři osobnosti, které by teoreticky mohly ve volbách porazit Zelenského. I proto si ho Jermak držel od těla.

Přichází k Zelenskému proto, aby si ho prezident pohlídal a využil jeho popularity, nebo je to příprava nástupce s tichým souhlasem USA?

Myslím, že platí to první. Budanov je především ukrajinský patriot. Američané mu pomáhali, ale on bude vždy upřednostňovat zájmy Ukrajiny. Spíše než že by ho tam Američané tlačili, tak platí, že Andrij Jermak byl pro USA dlouhodobě problémem. Jeho náhrada někým, s kým se dokáží bavit, je logická. Zvláště v době, kdy všichni chápou, že mír bude záviset na tom, co vyjedná Donald Trump.

SBU a konec lovce zrádců

Martin Ondráček: Druhou tajnou službou je SBU, civilní kontrarozvědka, nástupkyně KGB. V jejím čele stál Vasyl Maljuk, který nyní končí. Jak byste SBU popsal?

Tomáš Kopečný: Pokud je HUR excelentní ve znalosti situace, SBU jde dál – má přímý vliv na ekonomiku. Je to organizace, která dohlíží na to, kam půjdou investice, a tím de facto určuje vítěze a poražené v byznysu. Z bezpečnostních důvodů bych to více nerozváděl.

Maljuk proslul čištěním služby od zrádců, má na kontě operaci Pavučina (zničení ruských bombardérů) i útoky na Kerčský most. Proč musel odejít? Souvisí to s tlakem na protikorupční úřady NABU, ze kterého byl viněn?

Souvisí to s celkovým přeskupením moci po odchodu Jermaka. SBU musela na rozdíl od HUR bojovat s pátou kolonou uvnitř sebe sama. Maljuk byl u kauzy NABU vidět, vystupoval na tiskovkách a přesvědčoval šéfy agentur, aby nevydávali ostrá prohlášení. Byl s tím spojován. Naopak Fedorov tehdy přinesl data, která vyvrátila lži o tom, že protesty proti ovlivňování úřadů jsou řízené Ruskem. Ukázal, že jsou spontánní. I to asi hrálo roli v tom, kdo teď povýšil a kdo skončil.

Babiš a „objevení“ míru

Martin Ondráček: Na závěr se vraťme domů. Andrej Babiš se vrátil ze zasedání „Koalice ochotných“. Česká republika potvrdila pokračování muniční iniciativy i to, že nepošleme vojáky (což jsme nikdy neplánovali). Babiš pak prohlásil, že se „konečně jednalo o míru“. Jak ten výstup hodnotíte?

Tomáš Kopečný: Tyto výroky byly určeny výhradně českému elektorátu. To, že Babiš náhle „objevil“ smysl muniční iniciativy a mírových jednání, je dáno tím, že má konečně informace. Dlouho jsem říkal, že je přirozené, když nová vláda udělá audit. Andrej Babiš si ho udělal a zjistil to, co jsme věděli – že ten systém není špatný, že zpětná vazba od partnerů je skvělá a že to dává ekonomický i bezpečnostní smysl.

To, že řekl, že se konečně jedná o míru? Předtím nebyl v těch místnostech, tak to neviděl. Teď tam je, tak mu to dává smysl. Víc k tomu asi není co dodat.

Martin Ondráček: Děkuji za rozhovor.

Tomáš Kopečný: Bylo mi potěšením.