Tanky, drony, akcie. Jak zbrojař Michal Strnad stal nejbohatším Čechem

Martin Ondráček: V dnešním díle podcastu Komu zvoní hrana se vám pokusíme vysvětlit, co předcházelo zrodu nového nejbohatšího Čecha. Michal Strnad před zhruba čtrnácti dny o dva parníky předběhl Renátu Kellnerovou a podle všech dostupných měřítek se stal člověkem, který z podnikání vydělal v České republice nejvíce peněz a současně má největší českou firmu. Ano, koncern CSG je skutečně teď větší než ČEZ a Michal Strnad disponuje majetkem ve výši 765 miliard korun. Chceme vám seriózně popsat, jak tohle impérium s neuvěřitelnými ambicemi vzniklo. Jaká byla cesta od obchodu se šrotem k firmě, která má ambici stát se jedním z hlavních dodavatelů NATO? Pokud toužíte po mýtech, legendách a spekulacích, musíte jinam. Já jsem Martin Ondráček a vítám vás ze studia Dárku pro Putina.

Tomáš Kopečný: Já jsem Tomáš Kopečný a vítám vás s tričkem s Vampýrem, jedním z produktů Czechoslovak Group.

Martin Ondráček: Ještě než začneme vyprávět ten příběh, udělejme si malý exkurz do ekonomie. Michal Strnad ten velký skok ve svém majetku udělal na základě ekonomické operace, které se říká IPO. Překládá se to jako veřejný úpis akcií. Firma CSG existuje desítky let a najednou se rozhodne, že se podívá na to, jakou má reálnou hodnotu na trhu. Říkám to správně?

Tomáš Kopečný: Je to tak. Znamená to Initial Public Offering. Je to prvotní pokus ověřit si, nakolik celý svět hodnotí hodnotu, kterou nabízíte v rámci těch akcií ke koupi. Na tom příběhu je zajímavé, kde to proběhlo a kdy, ale to nejdůležitější je proč. Proč jsou firmy motivovány, zvláště v oblasti zbrojařství, do něčeho takového jít?

Martin Ondráček: Tak začněme tím proč. A hlavně mě zajímá ta příprava. Já jsem dlouho pracoval ve firmě, která byla kótovaná na americkém Nasdaqu, takže vím, že to znamená zásadní změnu procesů. Burza tu firmu velmi intenzivně hlídá a proces vstoupení trvá dlouhé měsíce. Jak to vlastně celé začíná?

Tomáš Kopečný: Začíná to tím, že si musíte najmout extrémně dobré a velmi drahé právní týmy, které vám popíšou, co to obnáší a jaká je strategie pro úspěšný vstup. Připomeňme, že ten vstup CSG na amsterodamskou burzu byl extrémně úspěšný, protože hodnota těch akcií během jediného dne stoupla o třicet procent a tam se de facto ustálila. A proč do toho někdo jako Michal Strnad jde? Protože tím se zařazuje mezi světovou elitu. Proto je důležité, kde to dělá. Proč to neudělá na pražské burze? Protože to je takové malé lokální hřiště, velmi provinční záležitost. Když se upíše na burze, která patří k nejrespektovanějším na světě a vznikla už v roce 1602, dává tím světu najevo: Jsem tady, jsem tady nadlouho a jsem tady transparentně. Když máte za sebou třicet let obchodování ve zbrojním průmyslu s více než stovkou zemí po celém světě, finanční transakce k vám chodí ze zemí, kde byste se asi báli vystoupit z letadla a projít se po ulici, vyžaduje to velmi pečlivou přípravu. Musíte ujistit banky, investory i tu burzu, že to, co nabízíte, je stoprocentně legální, legitimní a udržitelné. Předchází tomu měsíce, kdy se stovky lidí hrabou ve vašem účetnictví, ve finančních operacích, v obchodech, v reputačních záležitostech. Prochází každý výrok, který majitel pronesl za posledních deset, patnáct let, protože to všechno ovlivňuje cenu těch akcií.

Martin Ondráček: Kdo si ty akcie CSG koupil? Existovalo na to nějaké předkupní právo?

Tomáš Kopečný: Předkupní právo bylo základem té obchodní strategie. V momentě, kdy Michal Strnad bouchl do gongu v Amsterdamu, většina těch emitovaných akcií už byla koupena velkými investorskými entitami, bankami a fondy. A to, že ty akcie začaly být zařazovány do největších fondů, jako je například americký BlackRock – největší investorská skupina na světě – bylo dobrým znamením už několik měsíců dopředu. Ve zbrojařském světě je to něco velmi nového. Ještě tři, čtyři roky zpátky málokdo chtěl do svého portfolia skládat něco, co vyrábí zbraně a je společensky vnímáno negativně. To je velká změna a i proto je to obrovský celosvětový úspěch.

Martin Ondráček: Kde začíná příběh CSG? Jaký se píše rok a jakou má historii Jaroslav Strnad?

Tomáš Kopečný: CSG jako takové vzniklo až v roce 2015, ale kořeny té majetkové struktury vznikly v Přelouči v polovině devadesátých let. Tehdy to byl typický příběh toho, jak vypadal obranný průmysl v Česku. Z armády, která měla v Československu čtvrt milionu vojáků a tisíce tanků, se stala armáda s dvaceti tisíci vojáky. Během devadesátých let se tyto státy – Česko, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Ukrajina – zbavovaly tisíců tanků, BVP a houfnic. A někdo to musel zobchodovat. Státy nejsou dobří obchodníci, takže se to privatizovalo. Firmy to zrepasovaly, modernizovaly a prodávaly dál. Na tom vyrostl Excalibur, STV Group, Omnipol nebo Pamco.

Martin Ondráček: Dovolím si jednu vzpomínku. Mám kamaráda, bývalého vojáka, který si tehdy koupil vlastní funkční tank. Stál ho nějakých 720 tisíc korun, počítalo se to jako padesát haléřů za kilo. Armáda to rozprodávala jako šrot. Jaroslav Strnad zřejmě velmi rychle pochopil, že lepší než to železo tavit, je ty zbraně repasovat a odvážet je třeba do Afriky. Ta poptávka tam tehdy byla, i když Václav Havel říkal, ať zbraně nevyvážíme.

Tomáš Kopečný: Je to tak. Od poloviny devadesátých let se ta firma věnovala primárně obchodu a vybudovala si velmi silnou síť vazeb po světě. Není to jen o tom, že by se dříve přátelili s africkými režimy blízkými Sovětskému svazu. Šlo o to, že měli najednou přístup k tisícům tun vojenské techniky a museli pro ně najít klienty, dohodnout podmínky a sehnat operátory, kteří by ty lidi v Africe nebo Asii vycvičili. S rozpadem Varšavské smlouvy se rozpadl i způsob zavádění techniky do armád třetího světa. Dřív tam přijeli instruktoři přímo z armády, teď to musely dělat ty firmy. Najímali se rumunští, bulharští nebo gruzínští instruktoři. Pamatuji si, že když jsem byl v roce 2013 v Rovníkové Guineji, prezidentská garda tamního diktátora byla plná Ukrajinců a veškeré letectvo operovali také Ukrajinci. Vybudoval se úplně nový trh. A právě tyto staré kontakty na bulharské či turecké firmy dnes využívá i Česká muniční iniciativa.

Martin Ondráček: Jaroslav Strnad ale začal vydělávat velké peníze a skupovat firmy. Najednou vlastnil Tatru Trucks, DAKO-CZ v železnici, radarové firmy. Vznikl gigant napříč obranou, automotive a letectvím.

Tomáš Kopečný: Ano, v Přelouči vyrostla spousta firem díky těm obrovským zásobám techniky, je tam třeba i skvělá firma SVOS. Ale Excalibur tehdy byla jen jedna z mnoha obchodních firem, nebyl to průmyslový gigant. Změnilo se to až nákupem Tatrovky, a to v momentě, kdy byla úplně na kolenou, vytunelovaná britsko-indickou skupinou, která z ní chtěla jen vysát indický trh. Mimochodem, indické jaderné zbraně jezdí právě na podvozku Tatra. Jaroslav Strnad tu firmu koupil a nastavil tím nový byznys model: zaměřit se na subjekty ve velkých ekonomických potížích a s pomocí top právníků a investic je znovu nastartovat. Pochopil totiž důležitou věc. Největší peníze nejsou v tom, za kolik techniku prodáte, ale v jejím udržování v provozuschopnosti na další desetiletí. Z toho máte násobně víc peněz.

Dalším klíčovým bodem bylo partnerství s francouzskou skupinou Nexter kvůli prodeji vozidel Titus do české armády. Najednou se z východoevropské firmy stal strategický partner etablované západní značky. A třetím bodem bylo, ještě před velkou invazí na Ukrajinu, strategické rozhodnutí profilovat se v oblasti velkorážové munice a vertikálně integrovat celý dodavatelský řetězec. Začali skupovat firmy už nejen na Balkáně, ale i ve Španělsku a Itálii. To už byl strategický byznys, který dávno opustil čisté obchodování s použitou technikou.

Martin Ondráček: Vrátím se k Michalovi Strnadovi. On vstoupil do byznysu kolem roku 2011, už v osmnácti měl nějaké menší tréninkové firmy. Vzpomíná, že začínal na brigádě jako skladník, ale už ve 23 letech se stal předsedou představenstva a v roce 2018 na něj otec převedl celých 100 % CSG. V zákulisí se spekulovalo, že to předání nebylo úplně dobrovolné, že Jaroslav Strnad měl silné kontakty na bývalý Sovětský svaz a mohl být pro firmu bezpečnostním rizikem. Je na tom něco pravdy?

Tomáš Kopečný: Bezpečnostní problém je možná silné označení, ale to, že ta struktura byla provázaná na obchodní kruhy z bývalého Sovětského svazu a Balkánu, to je fakt. Měly to tak tehdy všechny české obchodní firmy. Zároveň ale platí, že když chcete dělat velký světový byznys, dodávat do armád NATO a do států spojených s Amerikou, nemůžete být vnímáni jako firma blízká Rusku. Bylo velmi přirozené, že firma udělala maximum pro naplnění západní reputace. Jaroslav Strnad se rozhodl věnovat civilním oblastem a firmu předal synovi.

Já jsem se s Michalem Strnadem potkával na Ministerstvu obrany a moc dobře znám ten ageistický tlak, když jste v prostředí, kde jsou všichni o generaci nebo dvě starší. On do toho vstoupil s velmi agresivní, žraločí obchodní dynamikou a hlavně s úplně jinou vizí. Není zatížen socialismem ani divokými devadesátkami. Mnohokrát mi říkal, že chce vybudovat společnost globálního významu, pevně ukotvenou na Západě.

Martin Ondráček: Pojďme se teď podívat na současnost CSG, co všechno do portfolia patří. Začněme municí.

Tomáš Kopečný: Patří tam vše od malorážek a sportovní střelby až po vojenskou munici s větší průrazností. Zásadní je nákup americké Kinetic Group a italské Fiocchi. Americký trh je extrémně protekcionistický. Zajímavostí je, že ještě jako senátor protestoval proti tomuto prodeji i současný americký viceprezident J.D. Vance, který se odvolával na asociaci místních šerifů. Nakonec to Michal Strnad dotáhl a dnes pod něj spadají legendární značky jako Remington. A když to spojíme s tím, že Colt patří české firmě CZ Group, je úžasné vidět, kolik amerických ikon je dnes v českých rukách.

Kromě malorážek dělají i ráže 12,7 mm do kulometů a 30 mm, což se používá do leteckých kanónů a bojových vozidel pěchoty. Dnes tyto zbraně uvidíte třeba i na těch nových ukrajinských pozemních dronech (UGV).

Martin Ondráček: A pak je tu ta těžká munice, pod značkou MS Group, což je divize operující hlavně na Slovensku.

Tomáš Kopečný: Ano, CSG vsadila na velkorážovou munici v době, kdy to byl podceňovaný sektor. Ještě před pěti lety se v NATO řešilo, jestli si těžké dělostřelectvo vůbec nechávat. Když začala válka, všichni najednou sháněli nitrocelulózu a komponenty z Asie, ale CSG už měla velký náskok. Její dělostřelecká část se nachází z velké části na Slovensku.

Martin Ondráček: To je mimochodem fascinující, že i přes tvrdou rétoriku Roberta Fica a Roberta Kaliňáka vůči Ukrajině, slovenské zbrojovky dál vyrábějí v obrovských objemech a jsou spolehlivým partnerem Ukrajiny.

Tomáš Kopečný: Je to tak, ministr obrany Kaliňák sice může na domácí scéně používat nějakou rétoriku, ale v tomto ohledu pragmaticky prohlubuje zbrojní spolupráci, sám Ukrajinu navštěvuje a podporuje zaměstnanost a daně pro Slovensko.

Martin Ondráček: Dále tu máme Tatra Trucks a jejich obří podvozky 4x4 až 10x10, na kterých jezdí zbraně po celém světě, a Excalibur Army, která vyrábí houfnice Dana, Dita, Morana a také raketomety. My právě s CSG vyjednáváme, že v naší sbírce koupíme pro Ukrajinu raketomet Vampír. A pak nesmíme zapomenout na firmy Retia a Eldis, které dělají radary v Pardubicích, což je bývalá Tesla.

Tomáš Kopečný: Přesně tak. Pardubice jsou silná radarová základna. Nově CSG investuje i do dronů. Sice ještě nejsou v lize firem jako Quantum Systems nebo Helsing, jejichž hodnota šíleně vystřelila během dvou let, ale CSG se soustředí na větší drony a střely s dlouhým doletem. Proto vzbudil takový rozruch přestup šéfa První brněnské strojírny Velká Bíteš, která vyrábí špičkové motory, přímo do CSG.

Martin Ondráček: Tam padají i trestní oznámení ohledně průmyslové špionáže, ale to nechme soudům. Poslední otázka na závěr. CSG jasně deklaruje obrovskou ambici stát se jedním z hlavních dodavatelů zbraní pro NATO, podobně jako třeba německý Rheinmetall. Může se to Michalu Strnadovi podařit?

Tomáš Kopečný: Já myslím, že může. Ta firma dorostla do evropské velikosti nejen kapitálem, ale i uvažováním. Otevřeli si kancelář v Bruselu, chápou, o čem je hluboký dodavatelský řetězec. Obchod s použitým zbožím má své limity, ale stát se obřím integrátorem je ta nejvyšší meta. Czechoslovak Group se jednoznačně za pár let může stát jednou z největších evropských zbrojních firem a tím i jedním z hlavních dodavatelů armád NATO.

Martin Ondráček: To byl podcast Komu zvoní hrana s Martinem Ondráčkem a Tomášem Kopečným. Tomáši, moc vám děkuju a s vámi, posluchači a diváci, se těšíme zase za týden. Na shledanou.

Tomáš Kopečný: Díky a na shledanou.

‍