Ukrajinci: teď vyzbrojíme my vás!

Martin Ondráček: Ukrajina je ve válce s Ruskem v plnohodnotném konfliktu od února 2022 a děje se něco nečekaného – začíná vyvážet zbraně. Jaké, proč, kam a jestli to ovlivní její obranyschopnost, to rozebereme dnes. Vítám Tomáše Kopečného. Pojďme do února 2022. Jak na tom tehdy byl ukrajinský zbrojní průmysl a byl vůbec konkurenceschopný?

Tomáš Kopečný: Konkurenceschopný byl už dávno předtím, především pro tradiční trhy celého bývalého Sovětského svazu. Už od čtyřicátých a padesátých let tam fungovala velmi silná produkce. Sovětský systém byl založen na tom, že designová studia a hlavní inženýři seděli v Moskvě nebo Petrohradu, ale výrobní kapacity byly rozesety po dalších státech, z velké části právě na Ukrajině. Proto má Ukrajina obrovskou tradici a kapacity v raketovém průmyslu – rakety se dělají v Dnipru už od šedesátých let. V Záporoží zase sídlí Motor Sič, což je desítky let jedna z nejvýznamnějších firem ve vrtulníkovém průmyslu. Mozek impéria si sice Rusko nechávalo u sebe, ale Ukrajina byla pevně spjatá s výrobní fází.

Martin Ondráček: Co se s tímto průmyslem stalo v devadesátých letech?

Tomáš Kopečný: Po rozpadu Sovětského svazu a vzniku samostatné Ukrajiny začal obrovský výprodej vojenských kapacit, který tehdy probíhal celosvětově, protože armády NATO odzbrojovaly. Na Ukrajině to ale bylo „na steroidech“, protože tam té techniky bylo strašně moc. Měli tam desítky tisíc kusů těžké bojové techniky a dokázali ji udržovat v chodu, modernizovat a prodávat do světa. Byli proexportně dokonce mnohem úspěšnější než Rusko. Často to nebyly nové kusy, ale třeba pětatřicet let stará, ovšem skvěle zmodernizovaná technika, jako například tanky T-90 z charkovských závodů.

Martin Ondráček: Pak ale přišel rok 2022 a válka. Mě fascinuje, že hlavním motorem ukrajinské zbrojní výroby se dnes staly soukromé subjekty a startupy. Kdy a jak do toho vlastně šlápl státní sektor?

Tomáš Kopečný: Ukrajinský obranný průmysl byl až do roku 2022 téměř bezvýhradně ve státních rukou, konkrétně pod holdingem Ukroboronprom. Byl to systém těžce zatížený státní kontrolou, obrovskou neefektivitou a korupcí. Mezi lety 2010 a 2013, před první ruskou agresí, mělo Rusko dokonce nasazené lidi přímo na ukrajinských ministerských pozicích. Ti systematicky a ve velkém rozprodávali aktivně používaný vojenský materiál, aby cíleně snižovali ukrajinskou obranyschopnost. Dnes už jsou za to tito lidé ukrajinskou justicí odsouzeni za velezradu.

Martin Ondráček: Jak se tedy ten zkorumpovaný, neefektivní systém změnil a kdo ukrajinskou výrobu reálně nastartoval?

Tomáš Kopečný: Změna začala v malém už od roku 2014 během bojů na Donbasu. Tehdy se naplno ukázala extrémní neefektivita ukrajinské armády, vojáci na frontě neměli ani pořádné boty, maskáče nebo helmy. V každém větším městě proto vyrostla spousta malých soukromých podniků, které začaly tento taktický materiál vyrábět kvalitněji a levněji.  Už tehdy také začala westernizace. Prezident Porošenko vydal zákaz jakékoliv vojensko-technické spolupráce s Ruskem.

Martin Ondráček: Ten zákaz se ale prý docela vesele obcházel...

Tomáš Kopečný: Ano, systematicky se obcházel. Ukrajinský obranný průmysl byl na ruském trhu a součástkách extrémně závislý. V roce 2015 jsem na vlastní oči viděl ve skladu v Záporoží připravené hotové vrtulníkové čepele k vývozu do Ruska, navzdory embargu. Firmy se sice snažily oslovit západní investory, ale nefungovalo to – Západ se bál korupce a nevěřil jim. Takže spousta podniků dál porušovala zákony a tajně obchodovala s Ruskem, aby se prostě uživila.

Martin Ondráček: To zní hodně ponuře. O to víc je fascinující, že o čtyři roky později má ta samá země ambici vyvážet špičkové zbraně, o které je ve světě obrovský zájem. Co je dnes hlavním pilířem tohoto úspěchu?

Tomáš Kopečný: To, co se nepovedlo po roce 2014, se začalo reálně dít až po roce 2022. Ruský trh definitivně odpadl. Západní firmy byly zpočátku stále velmi opatrné, ale v roce 2024 už všichni viděli, že válka na Ukrajině je primárně dronová. A najednou ukrajinské firmy, které před válkou vyráběly možná deset tisíc dronů, jich za rok 2024 vyprodukovaly přes čtyři a půl milionu kusů. Obrovský trh zkrátka přilákal giganty, jako je třeba Rheinmetall.

Martin Ondráček: Nehraje hlavní roli to, že nejlepším testovacím polygonem pro zbraně je přímo bojiště? Dnes se ví, že pokud zbraň obstojí v reálné válce, její hodnota na trhu obrovsky roste.

Tomáš Kopečný: Přesně tak. Ukrajina se stala jedním velkým polygonem pro výrobce z celého světa. Všichni tam chtějí své zbraně otestovat – ať už jde o dělostřelectvo, drony nebo tanky.  Ukrajinci navíc mají unikátní zkušenost. Na frontě musí často kombinovat několik druhů západních houfnic a munice, takže systémy sami v chodu modernizují a upravují, aby to všechno vůbec fungovalo dohromady.

Martin Ondráček: Často se v analýzách ukazuje, že příliš sofistikované a komplikované západní zbraně na blátivé frontě selhávají a mnohem lépe fungují starší, ale jednoduché stroje, jako je třeba houfnice D-30. U těch stačí pár hodin výcviku, vojáci přijedou, vystřelí a rychle zmizí.

Tomáš Kopečný: Jak se říká: „Šedivá je teorie, zelený strom života.“ Až praxe na bojišti vám ukáže, co z těch drahých a složitých systémů opravdu potřebujete. Když osmdesát let neválčíte, tak to prostě nevíte.

Martin Ondráček: A pak je tu ekonomika války. Když na vás letí dron za padesát tisíc dolarů, nemůžete ho sestřelovat raketou za půl milionu. Potřebujete levný nástroj a v tom jsou teď Ukrajinci mistři.  Jak je to tedy s tím vývozem? Měla Ukrajina dosud zákaz vyvážet zbraně?

Tomáš Kopečný: Ano, od roku 2022 platil oficiální zákaz vývozu vojenského materiálu z Ukrajiny, aby se nepodsekávala vlastní obranyschopnost. Teď se to ale mění.  Ukrajinská vláda umožní export nejcitlivějších a nejúčinnějších technologií. Primárně půjde o komponenty, které se budou kompletovat ve společných podnicích v bezpečných zemích a budou dodávat prioritně zpět pro ukrajinskou armádu. Teprve v době příměří nebo míru se rozjede klasický komerční trh.

Martin Ondráček: Se kterými zeměmi Ukrajina tyto dohody o společné výrobě uzavírá?

Tomáš Kopečný: Je to seznam států, které se cítí nejvíce ohroženy ruskou agresí a zároveň patří k největším podporovatelům Ukrajiny. Patří tam Velká Británie, Francie, Německo, Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko a pravděpodobně i Polsko. Česká republika byla původně na seznamu těchto dvanácti zemí zvažována také, ale za současné vlády jsme z něj vypadli a už s námi nepočítají.

Martin Ondráček: O jakých zbraních primárně mluvíme?

Tomáš Kopečný: Dominují samozřejmě drony všeho druhu – vzdušné i ty námořní.  Ale nejde jen o hardware. Naprosto zásadní komoditou, kterou Ukrajina může sdílet, jsou její zkušení operátoři. Nedávno proběhlo cvičení, kde ukrajinští dronaři dokázali během pár hodin zdecimovat dva těžké mechanizované prapory NATO. Tyto bojové zkušenosti jsou pro Západ nedocenitelné. Proto po celém světě, třeba i v Africe, dnes působí ukrajinské soukromé vojenské společnosti, které své know-how za peníze předávají dál.

Martin Ondráček: Úplně jsme ale vynechali Spojené státy. Hojně se přitom mluví o takzvaném „drone dealu“ s USA. O co jde?

Tomáš Kopečný: Jde o politickou dohodu, podle které bude Ukrajina za evropské a vlastní peníze kupovat americké zbraně (především protivzdušnou obranu), a výměnou za to umožní USA americkým firmám a armádě nakupovat ukrajinské drony. Zatím je to ale typický „Trumpův deal“ – obrovská PR deklarace, u které se reálně ještě nic moc neděje. Pro americkou administrativu je ale tento styl komunikace důležitý.

Martin Ondráček: Všechno zkrátka nahrává tomu, že jakmile přijde dlouhodobé příměří, stane se z Ukrajiny naprosto dominantní hráč na poli vývozu zbrojních technologií.

Tomáš Kopečný: V Evropě podle mě úplně dominovat nebudou. Evropské státy budou z ekonomických důvodů preferovat své vlastní zbrojaře a Ukrajince si vezmou spíše jako subdodavatele, aby je přizvali k velkým kontraktům od domácích vlád.  Ale na trzích v jihovýchodní Asii, Africe a částečně v Latinské Americe? Tam mají nakročeno stát se obrovským a primárním dodavatelem.